14.   Česká próza 1. poloviny 20. století   14.1.   Základní informace          
        14.2.   Obraz 1. světové války v české próze          
        14.3.   Vliv expresionismu na českou prózu          
        14.4.   Demokratický proud literatury v české próze          
        14.5.   Imaginativní česká próza          
        14.6.   Katolicky orientovaná linie prózy          
        14.7.   Společenská próza          
        14.8.   Ruralisté          
        14.9.   Psychologická próza          

14. ČESKÁ PRÓZA 1. POL. 20. STOL.

14.1. ZÁKLADNÍ INFORMACE 

q   pokračují realisté (A. Jirásek, Z. Winter, K. V. Rais, T. Nováková, A. Stašek), naturalisté (Mrštíkové, K. M. Čapek-Chod), vrchol impresionismu (F. Šrámek)

q   obraz války (F. Šrámek, R. Weiner, J. John, J. Hašek, K. Konrád), legionářská literatura (R. Medek, J. Kopta, F. Langer, J. Kratochvíl)

q   vliv expresionismu (Lev Blatný, L. Klíma, R. Weiner, J. Weis, J. Váchal aj.)

q   demokratický proud (K. Čapek, K. Poláček, E. Bass)

q   imaginativní próza (V. Vančura, K. Konrád, K. Schulz)

q   katolicky orientovaná linie (J. Deml, J. Durych, J. Čep)

q   společenská, sociální próza (I. Olbracht, M. Majerová, K. Nový, M. Pujmanová)

q   ruralisté (J. Knap, F. Křelina, V. Prokůpek, V. Martínek, A. C. Nor, J. Vrba, J. Morávek)

q   psychologická próza (J. Havlíček, E. Hostovský, R. Weiner, J. Glazarová, B. Benešová, A. M. Tilschová)

q   historická próza (J. Durych)

 

V 20. letech převaha menších prozaických žánrů; próza lyrická, utopická a reportážní, v 30. letech dominantní postavení prózy, zvl. románu společenského, psychologického a historického, zesílení epičnosti, tradiční žánr balady (baladická próza)

14.2. OBRAZ 1. SVĚTOVÉ VÁLKY V ČESKÉ PRÓZE 

otřesné zážitky z fronty

Jaromír John vl. jm. Bohumil Markalous, * 16. 4. 1882, † 24. 4. 1952

Jaroslav Hašek * 30. 4. 1883, † 3. 1. 1923    Z Z

Dílo:

    humoresky k zábavě a satirické povídky (např. soubory Trampoty pana Tenkráta, Můj obchod se psy, Průvodčí cizinců, Dva tucty povídek, Tři muži se žralokem, Pepíček Nový, aj.), román Historie vola, posmrtně Za války i za sovětů v Rusku(1925), Dějiny Strany mírného pokroku v mezích zákona(1962)

    satirický román Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (4 dílný, nedokončený) – geniální satira na rakouský militarismus, světový humoristický román o válce;

    hlavní postava – Švejk = literární typ: člověk válečné doby, hájící své právo na život; jeho dvojjakost: prostomyslný dobrák nebo moudrý blázen (předstírá idiotství, válce se brání svým chytráctvím); rafinovaná loajálnost – uvádí k absurdnosti všechny rozkazy, zákony, zájmy státu, ale i destruktivní živel – vytváří zmatek, rozklad armády zevnitř; intenacionální typ dobově podmíněný (umí prohrát válku tomu, kdo ho do ní pošle); představitel lidového odporu proti násilí, válce, militarismu a ponižování člověka

×    Švejkovi nadřízení – oddaní služebníci rakouské armády – nadporučík Lukáš, poručík Dub, kadet Biegler, hejtman Sagner, polní kurát Katz aj., představitelé vládní moci (byrokraté rakouského státního aparátu) zobrazení groteskní nadsázkou (ztělesnění zla, hlouposti, omezenosti, povýšenosti nebo chorobné ctižádostivosti)

 

    význam:

      obraz surovosti a nesmyslnosti války, výsměch, protest proti ní

 

    forma:

      uvolněná, nedějová, volně přiřazované epizody, Švejkovy rozhovory a vyprávění, jeho osudy po odvodu, v průběhu cesty na frontu a do zajetí

          dokumentaristické postupy – citace vojenských rozkazů, předpisů, novinových článků a vyhlášek, přísloví, průpovídky, písně

 

    jazyk:

      lidová čeština, vulgarismy (funkce charakterizační) germanismy;

      román přeložen do mnoha jazyků, dramatizován (E. F. Burian, B. Brecht), zfilmován (poprvé s Karlem Nollem v hlavní roli, pak Sašou Rašilovem a Rudolfem Hrušínským)

 

      postava Švejka vznikla už před válkou – v seriálu grotesek antimilitaristického zaměření: Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky (původně ”pitomec u kumpanie”, dobrák, horlivý loajální český voják v rakouské uniformě), pak během válkyDobrý voják Švejk v zajetí (proměna – buřič, protirakouský postoj)

Legionářská literatura  S S S S S S

– zobrazení války jako historické události; tematika zahraničního odboje, působení našich vojáků jako zajatců v Rusku na straně odpůrců říjnové revoluce; autoři byli většinou účastníky bojů 

Rudolf Medek  8. 1. 1890, † 22. 9. 1940   

Josef Kopta  * 16. 6. 1894, † 3. 4. 1962

František Langer  * 3. 3. 1888, † 2. 8. 1965

  • v      český dramatik a prozaik; bratr Jiřího Langera, přítel a osobní lékař Karla Čapka; v roce 1916 vstoupil do československých legií v Rusku; v letech 1935 – 38 byl dramaturgem Městského divadla na Vinohradech

  • v      zpočátku psal novoklasicistně stylizované prózy Zlatá Venuše, Snílci a vrahové

  • v      po 1. světové válce se v dramatické tvorbě zaměřil na otázky zločinu a trestu Periférie, Dvaasedmdesátka

  • v      válečné zážitky z legií zachytil v dramatu Jízdní hlídka, oslavující nepatetické lidské hrdinství a solidaritu – o skupině legionářů obklíčených ruskými partyzány bolševiky;

  • v      próza Železný vlk (listy z kroniky legií)

  • v      je autorem komedií Velbloud uchem jehly, Grandhotel Nevada, Obrácení Ferdyše Pištory

  • v      dále knih pro děti a mládež Pes druhé roty, Bratrstvo Bílého klíče, Děti a dýka, Pražské legendy a vzpomínkové prózy Byli a bylo

Jaroslav Kratochvíl  * 17. 1. 1885, † 20. 3. 1945

  • v      český prozaik; za 1. světové války důstojník československých legií v Rusku; odmítl boj proti Rudé armádě; kritik legionářské legendy

  • v      své zážitky zpracoval v knize Cesta revoluce, v brožuře Jménem republiky a v dvojdílném románu Prameny – složitý obraz poměrů v carském Rusku, osud českého intelektuála ve válce; autor sympatizuje s ruskou revolucí

  • v      psal též povídky z moravského venkova Vesnice a črty a reportáže Barcelona – Valencie – Madrid

  • v      v lednu 1945 zatčen gestapem (za účast v domácím odboji) a deportován do terezínské Malé pevnosti, kde zahynul

tematika války též v díle K. Čapka, V. Vančury, F. Šrámka, J. Durycha, R. Weinera, B. Benešové aj. 

14.3. VLIV EXPRESIONIZMU NA ČESKOU PRÓZU

životní pocit rozkladu hodnot, odcizení člověka, úzkosti, absurdity světa 

Lev Blatný  * 11. 4. 1894, † 21. 6. 1930

  • v      český básník, prozaik, dramatik, literární a divadelní kritik; otec I. Blatného; v roce 1921 spoluzakladatel a předseda brněnské Literární skupiny, redaktor jejího časopisu Host

  • v      dramaturg Národního divadla v Brně

  • v      tragikomickými, iracionálními nebo groteskními prózami Vítr v ohradě motivy války, smrti, rozklad lidského nitra; Povídky z hor, Housle v mrakodrapu, Tajemství Louvru a divadelními hrami Kokoko-dák!, Smrt na prodej se stal představitelem expresionistické vlny, v níž dozníval poválečný fatální pesimismus

Ladislav Klíma (1878–1928)

    zájem o filozofii, neschopen existenčně pevně zakotvit, život v bídě, alkoholismus

    filozofické dílo Svět jako vědomí nic – vliv Berkeleyova subjektivního idealismu, Schopenhauerova pesimismu a Nietzscheho učení o nadčlověku, vůli k moci;

    próza – Velký román I. – III. (torzo) – o cestě člověka k božství na zemi; novela Slavná Nemesis – o touze poznat tajemství života a smrti

 

dalšími expresionisty jsou např.:

Richard Weiner * 6. 11. 1884, † 3. 1. 1937

  • v      český prozaik, básník a publicista; redaktor Lidových novin; v prózách Povídky o vojně, Lítice, Škleb i v básnických sbírkách Mnoho nocí, Mezopotámie zachytil lidskou bezmoc a rozpolcenost způsobenou 1. světovou válkou

  • v      překládal zejména z francouzské literatury

Jan Weis * 10. 5. 1892, † 7. 3. 1972

  • v      český prozaik; je jedním ze zakladatelů české literatury science fiction

  • v      je autorem povídek z 1. světové války  Bláznivý regiment  a psychologicko-fantastických próz založených na prolínání snu a skutečnosti  Zrcadlo, které se opožďuje, Dům o tisíci patrech, Mlčeti zlato, Spáč ve zvěrokruhu, Přišel z hor 

  • v      v pozdějších románech se zabýval budoucností  Země vnuků, Družice a hvězdopravci  i rychle se měnícím světem  Volání o pomoc, Příběhy staré a nové

14.4. DEMOKRATICKÝ PROUD LITERATURY V ČESKÉ PRÓZE

Karel Čapek (1890–1938)
světově známý spisovatel, novinář (tvůrce tzv. sloupku), překladatel
« Malé Svatoňovice, dětství v Úpici; studium filozofie v Praze, zájem o filozofický pragmatismus (měřítko pravdy je v užitečnosti hodnotného díla, konaného s dobrým úmyslem); novinář – Národní listy a zvl. Lidové noviny; záliba v cestování, práci na zahradě (Zahradníkův rok), vztah k zvířatům (Měl jsem psa a kočku);

bratr Josef Čapek  – malíř, spoluautor několika děl (Zářivé hlubiny, Krakonošova zahrada, Lásky hra osudná aj.)

Dílo:

a)   do r. 1921

    povídky Boží muka, Trapné povídky – otázky svobody člověka, smyslu života, možnosti poznání pravdy, motivy tajemství, záhad

    hra Loupežník – střetnutí výbojného mládí s opatrnictvím a pokrytectvím dospělých, boj o právo na lásku, výsměch měšťáckým konvencím

    překlady moderních francouzských básníků – Francouzská poezie moderní doby

 

b)   do pol. 20. let

    dramatické a románové utopie; převratné vynálezy ohrožují člověka

    alegorická hra RUR – kritický vztah k přeceňování techniky, úzkost nad budoucností lidstva (vynález umělého člověka – robota ohrozí existenci lidstva); řešení konfliktu – ve dvojici nejdokonalejších robotů Heleny a Primuse se probudí nová, lidská vlastnost – cit, lidstvo je zachráněno (idealisticky humanistický závěr); slovo robot, dnes mezinárodní, je Čapkovým novotvarem

    hra Ze života hmyzu (spoluautorství s J. Čapkem) – prvky expresionismu; – kritika lidských chyb a nedostatků – obrazně na jednání jednotlivých druhů hmyzu (mravenci, motýli, chrobáci aj. = výrazné typy lidí, nositelé sobectví, vládychtivosti, povrchnosti, lakomství, netečnosti ap.); postava tuláka – pozoruje hmyzí hemžení, hledá smysl života

    utopický román Továrna na absolutno – vynález síly, která mění lidi; konflikty ð válka a ničení

    utopický román Krakatit – o vynálezu nekonečně účinné třaskaviny, schopné zničit celý svět; hlavní postava – vynálezce inženýr Prokop; ovlivněn poznáním venkovské idyly i světa vládců a teroristů dochází k zdůrazňování každodenní drobné užitečné práce pro lidstvo (humanistický závěr)   myšlenka odpovědnosti vědce

    utopické drama Věc Makropulos (opera L. Janáčka) – téma dlouhověkosti a nesmrtelnosti

 

c)   přelom 20. a 30. let

    drobné prózy, fejetony, sloupky

    povídkové soubory Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy (původně v časopisech pro zábavu) – témata z černé kroniky s detektivní zápletkou; zdánlivě neřešitelná záhada je logicky vyřešena, ale neoznačeno, na čí straně je zlo (filozofie relativismu); vypravěčské umění; živý hovorový styl, konkrétnost, srozumitelnost, zaměření na detail

    cestopisné fejetony – Italské listy, Anglické listy, Výlet do Španěl, Obrázky z Holandska, Cesta na sever – vtipnost, originalita vyjádření dojmů z cest

 

d)   30. léta

    románová noetická trilogie (noetika = nauka o poznání)

    Hordubal (tragédie podkarpatského sedláka po návratu z Ameriky, odcizení ženy, zavražděn)

    Povětroň (neznámý muž, letec, po havárii umírá nepoznán; rekonstrukce jeho života podle vlastní fantazie jeptišky, jasnovidce a básníka ð vyznívá v názorech, že mohl být kariéristou, básníkem, pedantem i romantikem)

    Obyčejný život (autobiografie železničářského úředníka v penzi, retrospektivní pohled)

    společná filozofie románů, tzv. relativismus (snaha vidět skutečnost z několika stran; není jen jedna poznatelná pravda)

 

e)   konec 30. let

    ohrožení lidskosti, civilizace – nutnost sjednotit síly proti fašismu

    román Válka s mloky – satirická alegorie, fejetonní utopický román; kritika kapitalistické zištnosti (kapitán van Toch), nebezpečí fašismu a rasismu, představovaného mloky (polidštění mloci, obdoba robotů = hrozba lidstvu, zneužitelné mechanické bytosti)

    román První parta – z hornického prostředí, o lidské solidaritě a obětavosti při neštěstí v dole; symbolický význam – proti zkáze se lze bránit

    protifašistická a protiválečná dramata:

    Bílá nemoc – konflikt jedince (humanista doktor Galén) × držitelé moci, strůjci války (vojenský diktátor Maršál, zbrojař baron Krüg); střetnutí ideálu demokracie s ideály diktatury; proti epidemii nemoci zná lék jen dr. Galén, ale vydá ho jen s podmínkou zastavení válek (léčí jen chudé); jeho ušlechtilý individuální odpor je zmařen zfanatizovaným davem; varování před rozpínavostí fašismu

    drama Matka – fiktivní rozhovor matky Dolores se všemi mrtvými (otcem a jeho 3 syny) – byli odhodláni zemřít ve prospěch lidstva; posledního ze synů (Toni) odmítá matka poslat do boje; po poznání krutosti nepřítele (nešetří ani děti) nastává zlom: matčino (= autorovo) rozhodnutí v závěru hry (dává Tonimu do rukou pušku); nejen varování, ale i výzva k boji proti násilí a nelidskosti

    nedokončený román Život a dílo skladatele Foltýna – mozaika charakterových rysů samolibého muzikanta diletanta

 

f)    tvorba pro děti

    např. Dášeňka, čili Život štěněte, Devatero pohádek (s J. Čapkem)

 

Čapkův přínos:

q   demokrat, humanista, filozofický typ spisovatele světové úrovně

q    rozmanitost žánrová, stylistické mistrovství (sklon k hovorovosti), myšlenková závažnost děl, vytříbený bohatý jazyk

q   novinář – tvůrce ”sloupku” (= kratší text v pravém sloupci 1. strany novin, aktuální, vtipné zpracování, tištěn kurzívou) 

Karel Poláček (1892–1944)
prozaik (kritik a humorista), novinář (Lidové noviny)
« Rychnov nad Kněžnou, z židovské kupecké rodiny ð zájem o malé město a život českých Židů; r. 1914 na frontě; za okupace zahynul v koncentračním táboře Osvětim

novinář

    v redakci Lidových novin; psal soudničky a sloupky - vtipně glosoval události; postřeh a úspornost výrazu

próza

    satirický obraz českého maloměšťáka v období kolem 1. světové války – maloměšťáctví ohrožuje lidstvo (není směšné, ale nebezpečné)

    román Muži v ofsajdu – o osudech otce a syna Habáskových – stoupenci žižkovské Viktorky a pana Načeradce, majitele obchodu, přívržence Slávie; psychologie a vášnivost klubových fanoušků

    román Hostinec U kamenného stolu – humoristická próza o venkovských lázních, letních hostech; za okupace vyšel pod jménem malíře Vlastimila Rady

    román Dům na předměstí – společenská kritika a satira – o majiteli činžovního domu (hrůzovláda i ve vlastní rodině) a nájemnících

    románová pentalogie Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město, Vyprodáno (5. díl je nezvěstný) – vrchol tvorby; obraz provinciálního města před 1. světovou válkou, Poláčkovo rodiště, maloměstský svět; bez ústředního hrdiny; množství figurek – obchodník Štědrý, synové Kamil (obch. příručí), montér Viktor (opovrhovaný), nejmladší Jaroslav (zhýčkaný student), žebrák Chleboun, poslanec Fábera aj.

          podstata maloměšťáctví: strnulost života, gesta a opakované fráze, malichernost, banalita, nuda a prázdnota; změna a rozruch způsobila válka – vliv na učitele Krále ð pocit pýchy, moci; surový správce chudobince Wagenknecht – postrach vojáků; zákopový život

         forma: publicistické prvky, charakterizační funkce jazyka: stereotypní opakování slov, formulí, komika s tragikou

          varování: duševní lhostejnost maloměšťáka je nejvhodnější pro totalitní systém

    Bylo nás pět – úsměvná próza (vznik za protektorátu, vydáno posmrtně) – svět maloměsta viděný očima dětí – 5 členná klukovská parta: vypravěč Péťa Bajza (autor), Bejval Antonín, Jirsák Čeněk, Éda Kemlink, Zilvar z chudobince; pes Pajda

    svět dospělých – rodina obchodníka, lékárna, chudobinec

    situační komika (dobrodružství, ”vynálezy”, klukovské boje, střetnutí se sousedy) a slovní humor

    jazyk: spojení zcela spisovných, až knižních výrazů – vliv školy a řeči dospělých (pravil, jelikož, odvětil) se slovy expresivními (kulit vočadla), nářečními (nýčko, prauda) a z obecné češtiny (abysem, dolejzá)

 

Poláčkův přínos:

q   umění zobrazit typ malého českého tyrana

q   přesně odpozorované detaily chování, psychologie i jazyka maloměšťáka

q   jazyková, situační a charakterová komika přechází z humorné polohy v pranýřující satiru ð kritika maloměšťáctví 

Eduard Bass (1888–1946)
novinář, reportér, prozaik humorista, dramatik, kabaretiér
« Praha, znalec její historie; zpěvák, konferenciér, textař v literárním kabaretu Červená sedma, fejetonista, redaktor Lidových novin 

    publicistická tvorba, např. veršované Rozhlásky, fejetony, reportáže, sloupky (Kázáníčka) ð všestranný rozhled, postřeh, smysl pro humor a pravdu ð vliv na literární tvorbu (poutavý vypravěč, cit pro jazyk)

 

          ”Svou čest mám v novinách,

          svou čest mám při knize,

          já mohu vize mít, však nikdy provize”

 

    pro dětiKlapzubova jedenáctka – fotbalové mužstvo synů českého chalupníka, které se proslavilo ve světě – touha získat svět poctivostí a důvtipem

    vrchol tvorby – román z cirkusového prostředí – Cirkus Humberto

    ústřední postava – Vašek, syn jihočeského zedníka, jde všemi stupni výcviku v manéži (bystrý, schopný, ctižádostivý), rychlá kariéra, sňatek s dcerou ředitele cirkusu Berwitze, pak ředitelem cirkusu = doba největší slávy; autorova zasvěcená znalost prostředí (exotika i těžká dřina);

    záměr: důvěra v českého člověka; jeho schopnosti, inteligence; úspěšnost v cizině

    novely Lidé z maringotek – satirický dekameron – milostné příběhy, rámcová próza 

14.5. IMAGINATIVNÍ ČESKÁ PRÓZA

vliv postupů avantgardy, zvl. moderní poezie (metoda asociace, lyričnost, obraznost) 

Vladislav Vančura (1891–1942)
prozaik, dramatik, scénárista a režisér, 1. předseda Devětsilu, povoláním lékař; za okupace v ilegálním odboji, v době heydrichiády zatčen a popraven

Dílo:

a)   v 20. letech

 

    vliv proletářské literatury; próza esteticky působivá, formálně neobvyklá, originální

    román Pekař Jan Marhoul – tragický osud zchudlého benešovského pekaře (baladické ladění); poctivý, pracovitý dobrák; rozdával všem, kteří to potřebovali; zničen v nelidském bezcitném světě sobectví; přítomnost vypravěče – obžalovává svět, apeluje na čtenáře (patetické výzvy);

    jazyk: prolínání stylových rovin – knižní výrazy, archaismy × lidové prvky, hovorová řeč × biblický styl; narušena dějová linie

    řečnické otázky vypravěče; obraznost, hyperbola

    román Pole orná a válečná – odsouzení nesmyslnosti válečného vraždění; nesouvislý děj – volné řazení scén z fronty i zázemí (inspirace poetismem, lyrickým polytematickým pásmem); postavy příslušníků šlechtické rodiny Danowitzů, idiota Františka Řeky – nádeníka z jejich statku (blázen a vrah) ð ironický závěr: je se všemi poctami pochován jako neznámý vojín – hrdina

    novela Rozmarné léto – vliv poetismu; příběh 3 přátel z plovárny v Krokových Varech (majitel Antonín Důra, abbé Roch, důstojník Hugo), obraz poklidného radostného života; klid narušen příjezdem kouzelníka Arnoštka s krásnou Annou ð konec sterotypnosti; parodie na přízemnost maloměšťáků; jazyk postav

    spisovné, knižní výrazy ð komický účinek

 

b)   v 30. letech

 

    baladický román Markéta Lazarová – z doby loupeživého středověku (v minulosti hledá autor to, co nenachází v současnosti); renesanční typy lidí – žijí naplno, bez polovičatosti, milují život, ale neváhají ho obětovat za dobrou věc; drsní, suroví, nezkrotní, milující i nenávidějící; láska krásné a zbožné Markéty k zbojníku Mikulášovi (láska překonává překážky, je smyslem života); básnická próza (lyrická); využití kontrastů (ponížení  × hrdost, bída × naděje);

    kompoziční prostředky: narušení dějové linie vypravěčem (autorův komentář) – mluví k sobě, k postavám, oslovuje čtenáře (nutí k přemýšlení, odvádí od citové roviny);

 

          ”Nešťastná Markéto, není ta modlitba zoufalá? (k Markétě)

          Poznáváte, jak se prosebnice vynáší?” (k čtenáři)

 

    zvláštní výstavba vět (humanistická perioda)

    záměr: oslava krás života, protest proti měšťáctví

    povídky Luk královny Dorotky, romány Útěk do Budína, Konec starých časů, Tři řeky ð návrat k dějovisti, posílení epického prvku

 

c)   za okupace

 

    Obrazy z dějin národa českého (I. 1939, II. 1940, torzo 1948) – historické pásmo, oddělené povídky nebo cykly (novela Kosmas); význam národní minulosti (poučení, posila sebevědomí); monumentální styl, dokonalý jazyk

 

d)   dramata

 

    např. Jezero Ukereve – z afrického exotického prostředí (proti kolonialismu), veselohra Josefina – námět podobný Shawově Pygmalionu; prostředí konzervatoře

    jako scénárista a režisér – podíl na vzniku filmů, např. Před maturitou, Marijka nevěrnice aj.

 

Vančurův přínos:

q   osobitost, originálnost; důraz na svébytnost uměleckého díla (neopakovatelnost); není důležitý námět, ale způsob zpracování (dokonalost formy, stylu)

q   působivý jazyk – různé stylové roviny, obraznost, parodie, ironie, sklon ke knižnosti; složitá souvětí (humanistická perioda)

q   účelnost uměleckého díla, vědomí souvislostí (”Život je výchova a cíl literatury”)

q   boj s měšťáctvím, nemorálností, protest proti válce

q   3 typy postav: tiší a mírní dobráci, renesanční uživatelé života, nespokojenci a rebelanti 

lyrické postupy v próze uplatňovali také Karel Konrád (1899–1971) např. prózy Rinaldino, Dinah aj.,

Karel Schulz  (1899–1943) – román Kámen a bolest (o Michelangelovi) aj. 

14.6. KATOLICKY ORIENTOVANÁ LINIE PRÓZY 

Jakub Deml (1878–1961)
– básník, prozaik, publicista, překladatel, katolický kněz, přítel Březinův a Holanův; vliv spiritualismu a existencialismu 

    cyklus Šlépěje (26 svazků z let 1917–1941) – forma deníkových záznamů

    prózy Hrad smrti, Tanec smrti – pocity úzkosti z ohrožení, smrti, děsivé vize

    básně v próze Moji přátelé – lyrismus a imaginace; lyrický hrdina (podobný hrdinům legend) hlásá život v pokoře, oslovuje květiny, trávy, stromy (obdiv přírodě) – využití symboliky květin ð asociace s mnohotvárností světa; v podobenství zosobněné přírody se dotýká tajemných a složitých projevů lidského života, jehož podstatou je láska

 

      ”Bodláku, furiante, buď zdráv!

      Co si má počít láska zhrzená? –

      Vlčí máku, ... já doufám, věřím. Abyste více viděl?

      Abych mohl více milovati.”

 

    citovost, patos, zvolání, otázky, apostrofy, naléhavé výzvy

Jaroslav Durych (1886–1962)
– historická imaginativní próza, obdiv k baroku; lékař, publicista

 

    novela Sedmikráska – milostný příběh s prvky symbolismu; oslava chudoby jako zdroje čistoty, prostoty, něžnosti; prolíná se pozemské a nadpozemské (”věčná láska”), styl reálný i lyrickosymbolický

    téma ”bloudění” = cesta ke katolictví – román Bloudění (tzv. ”větší valdštejnská trilogie”) – z období baroka, od Bílé hory po Valdštejnovu smrt; hrůzy 30leté války, ospravedlnění rekatolizace; osudy českého protestanta Jiříka a španělské katoličky Anděly; kontrastnost, dramatický spád, jazyková dokonalost

    tři povídky Rekviem (tzv. ”menší valdštejnská trilogie”)

    nový typ historické prózy – barvitý obraz doby, metaforičnost, dějová sevřenost (zkratka, náznak), rytmizovaná próza 

Jan Čep (1902–1974)

    prozaik, esejista, překladatel

         např. soubory povídek Zeměžluč, Letnice, Děravý plášť – motiv hledání domova jako ztraceného ráje; reálná i symbolická rovina obrazů, lyričnost, bohatá souvětí, paralelismus 

14.7. SPOLEČENSKÁ PRÓZA

          vliv kritickorealistických tendencí, zájem o osudy a proměny jednotlivce; často socialistickorealistická orientace autorů (teoretik Bedřich Václavek, Kurt Konrad): socialistický realismus měl být syntézou proletářské a avantgardní literatury, cílem zobrazení současný svět a revoluční perspektiva; vzor sovětské literatury, zvl. Maxima Gorkého 

Ivan Olbracht (1882–1952)
prozaik (sociální tematika) levicově orientovaný politik, publicista, syn Antala Staška
« Semily, po studiích novinářská a politická činnost, 1920 v Rusku (reportáže Obrazy ze soudobého Ruska), vězněn (próza s prvky reportáže Zamřížované zrcadlo) 

Dílo:

a)   tvorba předválečná a v 20. letech

 

    povídky O zlých samotářích – vyděděnci společnosti, osamělí jedinci v odboji proti nespravedlivosti (tulák, kočovník, komediant); živí se způsobem společensky neuznávaným; individualisté proti své vůli, touha po svobodě (např. povídka Bratr Žak)

    psychologický román Žalář nejtemnější – o chorobné žárlivosti a sobectví slepce (komisař Mach), ztráta kontaktu se světem, nedůvěra k nejbližším, tyranství ð kritika měšťáckého individualismu

    román Podivné přátelství herce Jesenia – konfrontace dvou herců – Jan Veselý × Jiří Jesenius; kontrast romantické a realistické koncepce

    román Anna proletářka – obraz politické situace 20. let, revoluční dělnické hnutí (schematismus)

 

b)   30. léta

 

    zájem o Podkarpatskou Rus ð civilizací nedotčená krásná země, prastarý vztah lidí k přírodě

    reportáže Země beze jména, rozšířeny pod názvem Hory a staletí

    baladický román Nikola Šuhaj loupežník – z konce světové války a poválečných let; vesnice Koločava;

           – 2 dějová pásma – vlastní příběh Nikolův (skutečnost) a mýtus (nezranitelnost);

           Nikola – válečný zběh, odbojník proti křivdě a bídě (zbojník); ztělesnění touhy lidí po svobodě (v očích venkovanů přerůstá v bájeslovnou přírodní sílu)

           charakteristika kraje, země – krásná, ale nešťastná (zaostalost); pověrčivost; osud Nikoly, jeho bratra Jury a ženy Eržiky = osud celého kraje; scény ze života Židů; vojsko, četníci

           – osobitá kompozice: propojení legendy se skutečností, prolínání lyrické a epické roviny, přírodní scenérie, psychologie postav; postupy reportážní i prvky lidové slovesnosti

           básnický jazyk – zvláštní slovní spojení (mléčná vůně Koločavy, tma tvrdá jako kamení), úspornost výrazu, obrazný jazyk i archaické a knižní prostředky, biblické výrazy, hebrejská slova

    soubor 3 povídek Golet v údolí (golet = židovská osada) – svět ortodoxních Židů (povídka O smutných očích Hany Karadžičové)

 

c)   pro mládež

 

    Biblické příběhy – převyprávění příběhů Starého zákona, Ze starých letopisů (o české minulosti), O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách (staroindické bajky)

 

Olbrachtův přínos:

q   vytříbený básnický styl a jazyk prózy, vypravěčské umění 

Marie Majerová (1882–1967)
představitelka meziválečné sociální prózy a socialistického realismu
« Úvaly u Prahy, dětství na Kladně, redaktorka Rudého práva, politická činnost 

    první povídky – individuální osudy žen, např. Panenství; vliv anarchismu v románě Náměstí republiky (v pařížském prostředí); proletářská literatura – román Nejkrásnější svět – obraz politických událostí 20. let; utopický román Přehrada – vidina změny společnosti, využití avantgardních postupů;

    román Siréna – kronika několika generací dělnické rodiny Hudců, (Hudec vynálezce, Pepek frajer a Hudcovka, Hudec policajt); důvěrná znalost hornického a hutnického prostředí, obraz přeměny zemědělského Kladenska v průmyslovou oblast; využití různých žánrových postupů (kronikářský záznam, dopis, deník, novinářské zprávy); časové přeskoky, střídání vypravěčů, prolínání několika dějových pásem

   jazyk – kladenské nářečí, odborné termíny hornické a hutnické, rčení, přísloví (Hudcovka)

    vrchol tvorby – Havířská balada – příběh Rudly Hudce (vedlejší postava Sirény, syn Hudcovky) – pracuje jako horník v cizině; obraz hornické bídy – baladická stylizace dějově sevřené novely; 3 kapitoly stylisticky odlišené (střídání vypravěčů, zvláštní dialog, využití vnitřního monologu) 

Karel Nový (1890–1980)
prozaik, novinář
« Benešov u Prahy 

    románová trilogie Železný kruh – z venkovského proletářského prostředí (dělníci kamenolomu, chalupníci, žebráci) – hledání svobody (= roztrhnout kruh bídy, ponižování a válečných útrap)

    novela Chceme žít – Benešovsko, období hospodářské krize, nezaměstnanost a bída, stávky; příběh lásky švadleny Magdaleny a dělníka Josefa ð tuláci, dno společnosti, tragický závěr: průvod nezaměstnaných zahnán střelbou

    Plamen a vítr – románová kronika Benešova, autobiografické prvky; román Sarajevský atentát – historie vzniku 1. světové války 

Marie Pujmanová (1893–1958)
meziválečná sociální a psychologická próza
« Praha, vzdělané měšťanské prostředí ð vzpomínková próza o harmonickém životě Pod křídly; 

    povídka Pacientka doktora Hegla – proti maloměšťácké morálce, za práva svobodné matky

    románová trilogie Lidé na křižovatce, Hra s ohněm, Život proti smrti

    obraz dvojího prostředí: dělnické v Úlech (= Baťův Zlín) – Ondřej Urban, Halačka, továrník Kazmar, a intelektuální v Praze – pokroková inteligence, rodina advokáta Gamzy;

    časové období: od 20. let do konce 2. světové války;

    nejzdařilejší 1. díl – promyšlená kompozice, vnitřní svět a vývoj postav; 2. díl – lipský proces, obd. od nástupu fašismu v Něm. do okupace Československa; 3. díl – domácí odboj české inteligence (Helenka Skřivánková, dcera Gamzova) a zahraniční odboj (Ondřej v Sovětském svazu) – tendenčnost, schematismus

    moderní styl, využití nevlastní přímé řeči, vnitřního monologu a polopřímé řeči

    za okupace – povídka Předtucha – obraz psychologie dospívajících; střetnutí zájmů rodičů a dětí; odraz atmosféry nacistické okupace (symbolický význam)

    novela Sestra Alena – z lékařského prostředí (rehabilitační ústav)

         poezie – verše o Praze – Vyznání lásky, Praha, lyrickoepická skladba Paní Curierová aj.

14.8. RURALISTÉ

(z lat. ruralis = venkovský) - oslava venkova, přírody; idylický vztah k půdě, mýtizace selství; 

Josef Knap (1900–1973)

    formuloval umělecký program ruralistů

    selský román Réva na zdi s motivem lásky, román Muži a hory – ze slovenských hor, o životě pastevců, román Puszta – z Podkarpatské Rusi osídlené českými hospodáři, román Cizinec – tragický příběh hospodáře ztroskotance

František Křelina (1903–1976)
básník a prozaik, v 50. letech politickým vězněm, po propuštění a rehabilitaci dělníkem 

    básnické sbírky Půlnoční svítání, Předjitřní tma, Plaché světlo – výraz odcizení člověka v moderní době lži a přetvářky; východisko – návrat k selské půdě a víře = jediná jistota mravních hodnot

    román Hubená léta – hospodářská krize v Podještědí, bída, mravní rozvrat, překonávání obětí láskou a zbožností; návrat dvojice Josefa a Boženy Holajových k půdě (dědictví)

    volná trilogie Hlas v poušti, Puklý chrám, Bábel – z Podještědí; kontrast čistého venkova a zkaženého města

 

další autoři ruralisté: Václav Prokůpek (román Ve stínu hor, Ztracená země), ostravský Vojtěch Martínek  (trilogie Černá země), A. C. Nor (romány Bürkental, Rozvrat rodiny Kýrů), Jan Vrba (prózy Les, Bažantnice a jiné obrázky z přírody), Jan Morávek (Plavci na Sázavě, Skalní plemeno, Byl na Sázavě přívoz) 

14.9. PSYCHOLOGICKÁ PRÓZA 

vliv Sigmunda Freuda (pojetí podvědomí, psychoanalýza), zaměření na nitro člověka, osudovou orientaci a patologické jevy 

Jaroslav Havlíček (1896–1943) 

    zájem o postavy rozvrácené patologickými vlastnostmi a osudem; degenerace měšťácké společnosti

    román Petrolejové lampy – prostředí úpadku, příběh ženy, která přes hmotné zajištění a dobrou povahu nenachází štěstí v manželství

    román Neviditelný – psychologická analýza příslušníka horních vrstev společnosti; kariéra chudého člověka (cesta k moci a majetku), děsivé scény halucinačního šílenství strýce z bohaté rodiny Hajnů (představa neviditelnosti)

    román Helimadoe – název sestaven ze začátečních písmen jmen pěti stárnoucích dcer podivínského venkovského lékaře; postava vypravěče (pacienta) 

Egon Hostovský (1908–1973)
většinu života v diplomatických službách a v dvojím exilu (za 2. světové války, pak po r. 1948); zájem o lidi věčně pronásledované, náměty z židovského prostředí; problematika vykořeněnosti, viny, úzkosti, rozkladu osobnosti; psychologické novely a romány s problematikou samoty, neschopnosti dorozumění: 

    román Případ profesora Körnera – gymnazijní profesor prožívá hlubokou vnitřní krizi (nevěra manželky, domněnky o vlastní smrtelné nemoci) ð pocit odcizení, ztráty jistot, zoufalství

    námět z emigrace – Listy z vyhnanství – touha po domově, vztah k novému místu pobytu, román Cizinec hledá byt – pocit vyhnance v USA; v druhém exilu vznikl např. román Nezvěstný – o událostech r. 1948 v Praze 

Jarmila Glazarová (1901–1977)

    románová prvotina Roky v kruhu – autobiografická próza, vzpomínky na vlastní harmonické manželství; prostředí slezského městečka

    psychologický román Vlčí jáma – naopak obraz tyranie v manželství stárnoucí lakomé a egoistické Kláry a mladšího muže Roberta × dojímavý a tragický příběh osiřelé citlivé dívky Jany a jejího citového vztahu k otčímovi

    román Advent – baladická próza z 30. let – prostředí Beskyd; tragický příběh svobodné matky Františky a jejího syna Metuda; ponižující bezprávné postavení na statku bohatého vdovce, sedláka Podešvy, a děvečky Rozíny; vztahy člověka v touze po majetku zbaveny lidskosti; střetnutí dobra a zla, oslava hluboké mateřské lásky; kompoziční rámec jediné noci (Františka hledá ztraceného syna)

    publicistická kniha Chudá přadlena – o životě beskydských žen 

Václav Řezáč (1901–1956)
autor psychologických románů (za okupace) a socialistickorealistických próz (po válce) 

    prvotina – román Větrná setba – autobiografické rysy (vstup do války, morálního rozvratu a bídy; touha po lepším životě)

    román Slepá ulička – z obd. krize, kontrast vypočítavého továrníka a osudu proletáře

    román Černé světlo – hl. postava vypravěče – mravně narušený člověk s pocitem méněcennosti ð působí zlo

    román Svědek – hlavní postava starce, poznamenaného méněcenností – rozpoutává v lidech temné vášně; vítězící dobro ztělesňují mladí lidé

    román Rozhraní – o vzniku románu; vnitřní morální zrání středoškolského učitele Austa, začínajícího spisovatele; osudy jeho literární postavy (herec Haba) působí na proměnu spisovatelovy povahy

 

všechny tři psychologické romány vznikly za okupace; další Řezáčova tvorba (poválečná) je schematická – romány o osídlování pohraničí (Nástup, Bitva) 

Božena Benešová (1873–1936)  

    obraz maloměsta, nudný život; hrdinové – mravní soudci maloměsta, nebo mladé dívky, bránící se životnímu stereotypu (sen o plném a zajímavém životě); tragika marné vzpoury, pasivní přizpůsobení

    povídkový soubor Rouhači a oblouzení

    psychologická novela Don Pablo, don Pedro a Věra Lukášová – symbolická próza o vnitřním světě a citové výchově mladých × pokrytecký svět dospělých; přátelství a důvěra vede k překonání bolestné a trapné životní zkušenosti

    románová trilogie Úder, Podzemní plameny, Tragická duha – obraz společenského prostředí a vlivu války na život lidí 

Anna Marie Tilschová (1873–1957)
realistická, až naturalistická a psychologická próza 

    romány a románové cykly o rozpadávajícím se světě měšťanských tradic: Fany, Stará rodina, Synové, Dědicové

    z prostředí umělců, vědců, lékařů; psychologická věrohodnost: román Vykoupení – o životě Ant. Slavíčka – konflikt tvůrčí osobnosti a konvenční společnosti

    román Alma mater – z univerzitního prostředí, Orlí hnízdo – osudy rodiny Mánesů;

         sociální románová kronika Haldy – válečné hornické Ostravsko – dokumentární svědectví