15.   Literatura 1. pol. 20. stol.   15.1.   České drama 1. poloviny 20. století          
        15.2.   Slovenská meziválečná literatura          
        15.3.   Literatura v době okupace          

15.1. ČESKÉ DRAMA 1. POL. 20. STOL. 

vliv moderního světového dramatu 

1)   oficiální divadlo – Národní divadlo a Městské divadlo na Vinohradech

      režisérský typ

 

a)   linie s prvky impresionistickými a vitalistickými, poetická náladovost;

         pojetí divadelní inscenace jako uměleckého celku (nejen text, ale i světlo, hudba, scéna, talent herců) ð vzrůst úlohy režie a režiséra (vliv režiséra K. S. Stanislavského z MCHATu (Moskevské umělecké divadlo) – v r. 1906 uvedl v Praze Čechovova Strýčka Váňu 

Jaroslav Kvapil  (režisér Národního divadla), autor hry Princezna Pampeliška a Rusalka (libreto k Dvořákově opeře) – poetičnost, impresionistický a symbolický smysl 

    Fráňa Šrámek, Léto a Měsíc nad řekou - drama lyrické

 

b)    prohloubení psychologie postav (vliv H. Ibsena), omezení přemíry zápletek v ději 

Jaroslav Hilbert, Vina – moderní tragédie, mravní problém svedené dívky (zbavit se společenských předsudků); 5 postav, 1 měšťanský pokoj, časové rozmezí – odpoledne

 c)          historické drama

          realistické (A. Jirásek) nebo s prvky symbolismu a filozofické reflexe – (J. Hilbert – Falkenštejn, Jiří Mahen – Jánošík)

 

d)   vážné dramaFrantišek Langer, např. Periférie (o lidech na okraji společnosti, hledání spravedlnosti),

         Jízdní hlídka, Dvaasedmdesátka – úsilí o harmonii všech složek dramatu

 

e)   jevištní expresionismus (prudká, křečovitá gesta) – Karel Hugo Hilar (režisér ve Vinohradském divadle, pak v Národním divadle) – inscenace hry bratří Čapků Ze života hmyzu

 

2)    neoficiální lidové divadlo – zábavní scény, šantány, kabarety: Červená sedma (Jiří Červený, Ed. Bass), Revoluční scéna (Emil Artur Longen); představitelé lidové komiky – Ferenc Futurista, Saša Rašilov, Vlasta Burian

          Dědrasbor – divadlo dělnické (Jindřich Honzl)

 

3)    avantgardní scény – od pol. 20. let (protějšek tzv. ”kamenných divadel”)

         vliv poetismu, inspirace lidovou zábavou (kabaret, film, cirkus); divadlo tvůrčí, spjaté se životem (dialog s diváky);

 

a)    Osvobozené divadlo – založeno ve 20. letech, režiséři Jindřich Honzl, Jiří Frejka, autorská a herecká dvojice Jiří Voskovec, Jan Werich  (divadlo autorské)

         první představení – Vest Pocket revue (Malá kapesní revue) – vliv poetismu ( uvolněná stavba, sled dramatických, hudebních a tanečních čísel v scénickém celku = parodie na tradiční postupy); písně, zábavná podívaná, nevázané veselí (studentská recese, tzv. hlína) smích, situační a jazyková komika ð východisko z chaosu poválečné doby; jazyk – komické novotvary (napnelismus), student. slang, prvky cizích jazyků

         v 30. letech přechod od dadaistického humoru a parodie k politické satiře (kritika hospodářské krize, varování před fašismem); spolupráce s džezovým komponistou Jaroslavem Ježkem (od r. 1929) Z; vysoce intelektuální dialogy na předscéně (forbína) – zčásti improvizované ð reakce na aktuální politické a kulturní události

         hry Caesar (proti fašismu, o nedostatcích demokracie), Osel a stín (spor o stín; politické pozadí procesu), Kat a blázen (původ diktátora), Balada z hadrů (F. Villon jako tribun lidu), Rub a líc (krize, fašismus), Těžká Barbora; poslední hra Pěst na oko (reakce na události r. 1938)

          součást textů – moderní melodické a rytmické písně (David a Goliáš, Hej rup aj.)

         1938 divadlo úředně zavřeno, V + W odjíždějí do USA; po válce působil Jan Werich v divadle ABC 

b) D 34-41 – avantgardní experimentální scéna založena v sezóně 1933/34 (další číselné indexy označují vždy konec sezóny); režisér a dramaturg Emil František Burian (1904–1959) – spisovatel, skladatel, výtvarník, herec
    moderní lyrický divadelní styl – propojení všech složek (textové, mimické, hudební, výtvarné, taneční, světelné), kritický pohled, reakce na společenské dění; využití rytmizované sborové recitace – voiceband

 

      různorodý repertoár:

      q    adaptace děl klasiků (Klicpera, Shakespeare, Moliére)

      q    dramatizace, zvl. prózy (Haškův Švejk, Dykův Krysař aj.) i poezie (Máchův Máj)

      q    montáže z lidové poezie (Vojna)

      q    inscenace lidových dramat (Lidová suita)

      q hry současníků – Brecht, Žebrácká opera, Nezval, Milenci z kiosku a v r. 1940 veršovaná Nezvalova Manon Lescaut

         r. 1941 divadlo gestapem zavřeno (E. F. Burian v koncentračním táboře); znovu otevřeno po válce jako D46, po Burianově smrti přejmenováno na Divadlo E. F. Buriana

 

4)    protifašistická divadelní fronta - konec 30. let a za okupace

          sblížení oficiálního a avantgardního proudu; aktuální dramata K. Čapka (Bílá nemoc, Matka), V. Vančury (Jezero Ukereve) aj.

         za okupace většina divadel zavřena

15.2. slovenská meziválečná literatura 

1921 zemřel P. O. Hviezdoslav; vrchol realismu představuje Janko Jesenský (1874–1945) – básník a prozaik; spojuje tradiční poezii s modernou; tvorba Zo zajatia (z ruského zajetí, legií), román Demokrati (2 dílný) – satirický obraz předmnichovské republiky 

nová literární generace 

poezie

a) kolem časopisu Mladé Slovenko Ján Smrek (1898–1982) – vliv vitalismu, milostná tematika, reakce na válku, oslava domova – sbírky Cválajúce dni, Iba oči 

b) proletářská poezie orientovaná na WolkraJán Rob Poničan (1902–1978) – sbírka Som... 

c) pronikání poetismu – časopis DAV (davisté) – red. Eduard Urx; Daniel Okáli, Andrej Sirácky, V. Clementis, Ladislav Novomeský (1904–1976) – představitel avantgardy a poválečné socialistické poezie 

d) v 30. letech vlna nadrealismuRudolf Fabry  

Vladimír Reisel, Štefan Žáry  – složitá metaforika ð odpor k válce 

próza

a) sociální proud (orientace socialistickorealistická) – Fraňo Kráľ (1903–1559) – básník a prozaik
– obraz slovenské vesnice v době krize – román Cesta zarúbaná, Bude ako nebolo, poválečný budovatelský román

 

Peter Jilemnický (1901–1949)
– Čech, učitelem na Slovensku
– sociální romány ze zaostalého Kysucka, např. Pole neorané, období krize na Trnavsku – román Kus cukru, obraz Slovenského národního povstání – román Kronika 

 

b) vesnický románMilo Urban  – román Živý bič (vzpomínky na rodný kraj) 

Jozef Cíger Hronský – román Chlieb 

c) lyrizovaná próza (30. léta) – vliv expresionismu, vesnické téma zpracováno fantazijním způsobem 

Margita Figuli  – novela Tri gaštanové kone

 

15.3. LITERATURA V DOBĚ OKUPACE

tíživé společenské podmínky tzv. protektorátu, narušení přirozeného vývoje; oběti fašismu, zákaz publikovat, ilegální tvorba

 

a)   poezie – statečnost básníků, růst zájmu o poezii; využití náznaku, jinotaje (vleklá zima, tma); zúžení tematických okruhů (cenzura): intimní život, příroda, chvála domova (Hrubín aj.), oslava mateřštiny (symbol národní existence) – libozvučné, melodické verše, písňová forma, výrazová dokonalost (Halasovo Ladění, Nezvalova Manon aj.), významné osobnosti – 120. výr. narození B. Němcové (sbírky Halasovy, Seifertovy), oslava Prahy (Halas, Seifert, Hrubín), abstraktní meditace (Holan), tvorba pro děti (Halas, Hrubín)

 

         mladá generace - Skupina 42 (Jiří Kolář, Josef Kainar aj.) 

Jiří Orten (1919–1941)
– nejtalentovanější básník; vliv existencialismu
« Kutná Hora, židovský původ ð rasová diskriminace 

    sbírka Čítanka jaro  důvěrný vztah k životu, citová působivost, sbírka Cesta k mrazu - pocity samoty, strachu, životní absurdity (vliv nástupu fašismu); sbírky Jeremiášův pláč, Ohnice, Elegie (posmrtně) – hledání jistot; meditativnost i melodický verš, pravidelný rytmus, rým (lidová píseň) 

b)  próza – nucený ústup od společenské reality 

      tematické rozvrstvení:

         próza historická jako podobenství o současnosti – poučení z minulosti = posila sebevědomí

         V. Vančura, Obrazy z dějin národa českého, M. V. Kratochvíl, Osamělý rváč, Fr. Kubka, Skytský jezdec, Pražské nokturno, Karlštejnské vigilie – novely, zdánlivě bezstarostně vypráví milostné a křesťanské příběhy; J. Toman, Don Juan (obžaloba násilí), J. Mařánek  – trilogie o posledních Rožmbercích (Barbar Vok, Romance o Závišovi, Petr kajícník), K. Schulz, Kámen a bolest (O Michelangelovi)

         próza psychologická – M. Pujmanová, Předtucha, V. Řezáč Černé světlo, Svědek, Rozhraní, J. Havlíček, Helimadoe, E. Hostovský, Sedmkrát v hlavní úloze, Úkryt, Cizinec (v emigraci)

         próza tzv. českého génia – oslava pracovitosti a schopnosti českého člověka dobýt svět

         E. Bass, Cirkus Humberto, F. Kožík, Největší z pierotů (biografický román o francouzském herci českého původu Kašparu Deburauovi)

                        inspirace lidovou tradicí – J. Glazarová, Chudá přadlena, J. Š. Kubín  - tzv. ”jivínské rapsodie” (soubor Hrozná chvíle, Blesky nad hlavou, Srdce v bouři), J. Drda, Městečko na dlani (idylická scenérie krajiny, osudy obyčejných lidí, radostný vztah k životu)