18.   Česká literatura 70. a 80. let   18.1.   Základní informace          
          18.2.   Poezie v 70. a 80. letech          
          18.3.   Próza v 70. a 80. letech          
          18.4.   Drama v 70. a 80. letech          

 

18. ČESKÁ LITERATURA 70. A 80. LET


18.1. ZÁKLADNÍ INFORMACE

 

Druhy tvorby:

Odrážka

oficiální

Odrážka

proud literatury - podřízen programům sjezdů stranických a spisovatelských

 

Odrážka

samizdatová, undergroundová

Odrážka

edice - strojopisy - Petlice (Ludvík Vaculík), Edice Expedice (manželé Havlovi), Kvart (Jan Vladislav), Česká expedice, Krameriova expedice, Popelnice (pro undergroundovou produkci) aj.

Odrážka

časopisy - Vokno (Ivan Jirous, František Stárek), Kritický sborník (Jan Lopatka), Revolver revue (Saša Vondra, Jáchym Topol)

 

Odrážka

exilová

Odrážka

nakladatelství CCC Books v Mnichově a Haarlemu, Sixty - Eight Publishers v Torontu (Zdena a Josef Škvoreckých); Index v Kolíně n. Rýnem, Konfrontace v Curychu, Poezie mimo Domov (PmD) v Mnichově, Arkýř v Mnichově, Křesťanská akademie v Římě aj.

Odrážka

časopisy - čtvrtletník Svědectví (Pavel Tigrid) v Paříži, Obrys (Daniel Strož) v Mnichově, Listy (Jiří Pelikán) v Římě aj.

 

Pražské jaro

Ustálené označení pro vzestupnou fázi demokratizačního procesu v Československu na jaře a v létě 1968. Od začátku 60. let sílila kritika komunistického režimu. Po studentských demonstracích v říjnu 1967 byl v lednu 1968 v čele KSČ A. Novotný nahrazen A. Dubčekem, který podporoval stále aktivněji reformní kurs. 5. 4. 1968 přijat Akční program KSČ. Ze strany socialistických zemí však sílil tlak proti pražskému jaru, který vedl v noci z 20. na 21. 8. 1968 k vojenské okupaci země armádami Varšavské smlouvy. Původní plán okupantů vytvořit tzv. dělnicko-rolnickou vládu nevyšel, moskevskými protokoly však s jejich řešením v podstatě souhlasila i Dubčekova garnitura (tajnou smlouvu v Moskvě nepodepsal jen F. Kriegel); ta sice v následném období byla ochotna odvolat svůj původní program, byla však postupně odstraněna. Nástupem nového Husákova vedení KSČ v dubnu roku 1969 byl proces pražského jara definitivně ukončen.

 

Samizdat

Normallizace

Odrážka

období zmrazení demokratizačního procesu v Československu a postupné likvidace většiny jeho výsledků

Odrážka

proces obnovy prosovětského režimu od srpna 1968 do května 1971, kdy proběhl XIV. sjezd KSČ (oficiální slovník užíval od jara 1969 termín konsolidace)

Odrážka

pojmem normalizace bývá rovněž označováno období od srpna 1968, respektive od dubna 1969 do listopadu 1989, kdy šlo o:

Odrážka

systémovou obnovu pomocí hrozeb, tlaků, nabídek různých výhod

Odrážka

soustavné zpochybňování a očerňování jinak smýšlejících lidí

Odrážka

manipulací s fakty i hodnotami

Odrážka

individuální i sociální korupci

Odrážka

současně to bylo období neutěšeného ekonomického vývoje, devastace životního prostředí, úpadku pracovní morálky, respektive morálky vůbec

Odrážka

v literární a umělecké činnosti byl praktikován tzv. "kurz Brežněvovy administrativy"

Odrážka

šlo o tzv. "kulturní politiku"

Odrážka

absolutní kontrola státu - strany (KSČ) v umělecké tvorbě

Odrážka

zákaz autorů, kteří po r. 1968 emigrovali, nebo doma nesouhlasili se vstupem vojsk Varšavské smlouvy a principy normalizace

Odrážka

zavedení kádrových prověrek

Odrážka

vedly se seznamy nepohodlných autorů

Odrážka

z existenčních důvodů museli mnozí autoři opustit své povolání (umělce, literáta, ...) a věnovat se manuální činnosti

Odrážka

v 70. a 80. letech mnozí autoři publikovali pod cizími, propůjčenými jmény (nejvíce v nakl. Odeon)

Odrážka

zakázaní a zastavování činnosti těch literárních periodik, která jen budila zdání svobodného myšlení a tvorby

Odrážka

byla jim odebírána tzv. "administrativní registrace" - faktické povolení činnosti a tvorby

Odrážka

rozpuštění celých redakcí kulturních časopisů

Odrážka

takto byla postižena periodika:

Odrážka

Listy, Plamen, Sešity pro literaturu a diskusi, Tvář, brněnský Hostu do domu, ostravský Červený květ, královéhradecké Texty, strukturalistická Orientace, surrealistický Analogon

Odrážka

v období 1970 - 72 nevycházelo žádné kulturní periodikum (výjimku tvořil dvouměsíčník Světová literatura - nakl. Odeon)

Odrážka

systematické vyřazování údajně nežádoucích knih - z tiskáren, knihoven, knihkupectví apod.

Odrážka

bylo tak vyřazeno kolem 1 000 000 knih

Odrážka

zavedení cenzury

Odrážka

zákaz vydávání původní tvorby

Odrážka

zákaz vydávání zahraničních autorů nepohodlných režimu

Odrážka

zásahy do edičních plánů nakladatelství

Odrážka

oficiálně byla povolena pouze jediná organizace sdružující literární autory - jaro 1972 Svaz českých spisovatelů (SČS)

Odrážka

působilo jako nástroj politické moci a kontroly nad všemi spisovateli

Odrážka

jeho členy mohli být pouze "prověření"

Odrážka

do té doby fungující organizace spisovatelů (předsedou byl J. Seifert) byla úředně zakázána Ministerstvem vnitra

Odrážka

řada autorů dobrovolně emigrovala do zahraničí nebo si zvolila tzv. vnitřní emigraci a psaní bez možnosti oficiálně publikovat

Odrážka

knižní produkce se tak rozdělila na:

Odrážka

oficiální - veřejně přístupnou

Odrážka

neoficiální - nepřístupné texty - tzv. samizdat, exilovou literaturu a tvorbu v undergroundu (někdy se hovoří o všech těchto směrech jako o ineditní tvorbě)

Odrážka

mezi autory neoficiální tvorby se pro toto období vžily termíny: "nuda v Čechách" - podle stejnojmenné knihy Alexandra Klimenta; a "spisovatelé v likvidaci" - výrok Bohumila Hrabala o zakázaných autorech

Odrážka

významným mezníkem pro neoficiální tvorbu byl vznik Charty 77

Odrážka

upozorila na velmi zřejmé porušování lidských práv v Československu

Odrážka

k prvním signatářům Charty patřili též mnozí zakázaní autoři (Ludvík Vaculík, Pavel Kohout)

Odrážka

podnítila k větší činnosti ineditní tvorby a především sblížila ineditní tvorbu s tvorbou tzv. "šedé zóny" - autoři, kteří se pohybovali na hranici zakázání, hrozilo jim vyloučení z SČS; většinou se zachránili veřejnou sebekritikou nebo jakousi "úlitbou bohům", když podpořili nějakým vyjádřením, článkem smysl oficiální tvorby

 

Vznik samizdatu

Důvodem vzniku samizdatu bylo:

Odrážka

likvidace literárních časopisů (viz výše)

Odrážka

zákaz činnosti "nepovoleným" autorům

Odrážka

nemohli publikovat, nakladatelství odmítala jejich díla vydat

Chronologie vzniku:

Odrážka

na popud Ivana Klímy vznikají poloveřejná bytová setkání zakázaných autorů, kde dochází k předčítání jejich děl

Odrážka

někteří autoři se snaží taková díla nabízet nakladatelstvím - jsou odmítáni

Odrážka

Ludvík Vaculík a další se rozhodují (na přelomu roku 1972/73) vydávat svá díla samostatně

Odrážka

pořizují strojopisné verze (v omezeném počtu - většinou kolem 25 exemplářů), které sami váží a svépomocí rozšiřují

Odrážka

po „vydání" několika děl zakázaní autoři pojmenovali tuto první samizdatovou edici - Edice Petlice

Samizdatová nakladatelství:

V roce 1975 vznikla další dvě samizdatová nakladatelství:

Odrážka

Edice Expedice - vznik inicioval Václav Havel

Odrážka

Kvart - vedený Janem Vladislavem, orientovaný na nonkonformní původní a překladovou literární kritiku a esejistickou tvorbu

Na konci 70. let vznikala další strojopisná samizdatová nakladatelství (vznikala pod vlivem Charty 77):

Odrážka

Krameriova expedice - založil Vladimír Pistorius (1978)

Odrážka

Kde domov můj - založil Antonín Petruželka (1978) - katolicky orientované

Odrážka

Popelnice - vedl Jiří Gruntorád (1978) - zaměřený na šíření tvorby českého literárního undergroundu, převážně spisů Egona Bondyho.

Odrážka

Česká expedice - redigoval básník Jaromír Hořec

 

Součástí samizdatové tvorby byla i snaha o prosazení tzv. "druhé kultury" v hudební oblasti. Jednalo se o zájmovou organizaci Jazzová sekce

Odrážka

zpočátku by legální součástí Svazu hudebníků, později balancovala na hranici legálnosti, zakázání

Odrážka

snažila o sepětí ediční činnosti (v letech 1979 -1985 především v knižní edici Jazzpetit), koncertů alternativní hudby, jazzu, rocku, plakátové tvorby, publikací o tvorbě nezávislých výtvarných umělců a improvizovaných setkání

Odrážka

její členové pak byli v roce 1986 pozatýkáni a skončili ve vězení

Jiné důležité samizdatové edice vznikly nebo si získaly významné postavení v alternativní kultuře až v 80. letech (kupříkladu knižní edice undegroundového časopisu Vokno)

Samizdatová periodika:

Začala vznikat po roce 1969 V 1. pol. 70. let se spíše zaměřovala na příležitostné politické nebo publicistické texty. Ve 2. pol. 70. let dochází ke zpravidelnění jejich vydávání. vycházela tak periodika s tématikou:

Odrážka

politologickou

Odrážka

náboženskou

Odrážka

filozofickou

Odrážka

ekonomickou

Odrážka

literární atp.

Většinou vycházela v Praze, ale i od poč. 70. let se objevují i v Brně, Olomouci nebo Ostravě. Měly charakter almanachů a sborníků.

    Nejstarším pravidelným periodikem se stal Doutník (1974)

Zaměřoval se na:

Odrážka

českou poezii a prózu

Odrážka

překlady

Odrážka

literární polemiky

Vznikl roztržkou mezi literárními disidenty, kdy tento časopis založili členové Surrealistické skupiny - „surralističtí disidenti". Patřili mezi ně Karel Šebek, Pavel Řezníček, Jan Gabriel.

    Dalším nejstarším samizdatovým periodikem se stal „časopis pro literaturu a alternativní formy života" Lázeňský host (1977). Autoři se orientovali na netradiční formy životního stylu (svátky, hry, happeningy, pikniky aj.)

    Podobný ráz mělo periodikum „časopis pro literaturu a kulturu" Spektrum - vyšel v letech 1977-79 třikrát. Mimo velká města byl distribuován evangelickými faráři bez tzv. státního souhlasu. Je považován za „chartistický" časopis, protože vznikal v době největších represí proti Chartě 77. Jako první zformulovalo program vydávání nezávislé literatury.

    Po zániku Spektra (1979) navázal na jeho činnost s undergroundovým programem „časopis pro druhou i jinou kulturu" Vokno - přispívali do něj především František Stárka a Ivana Martin Jirouse - Magor. Zaměřoval se na:

Odrážka

literární texty

Odrážka

akční umění

Odrážka

divadlo

Jeho vydáváni bylo v prosinci 1981 přerušen, znovu začal vycházet až od roku 1985, a redaktoři byli odsouzeni k vysokým trestům odnětí svobody.

Písníčkáři

Většina starších a mladých autorů, kteří nesouhlasili s režimní kulturou, se ocitla na "indexu" zakázaných autorů. Zároveň byly zakázány i překlady z cizích literatur - např. moderní severoamerická a evropská poezie. Přesto styk s mladým publikem a tvůrci neoficiální kultury nebyl přerušen. Na scéně se tak v 70. letech objevují písníčkáři. Provozují tzv. zpívanou poezii a protestsongy (většinou se orientovaly na severoamerickou alternativní píseň)

Mezi nejvýznamnější osobnosti tohoto období patří:

Odrážka

Karel Kryl (1944 -1994) - emigroval r. 1969 do SRN

Odrážka

spolupracovník Rádia Svobodná Evropa

Odrážka

v domácím prostředí to byli:

Odrážka

Vladimír Merta

Odrážka

Jaroslav Hutka - emigroval r. 1978 do Nizozemska

Odrážka

Vlastimil Třešňák - emigroval r. 1982 do Švédska

Významnou je i tvorba tehdejších písničkářů folku a country.

 

Underground

Literární underground se v Československu objevuje po r. 1968. Stává se největším a nejviditelnějším protestem proti režimu. Za ideového zakladatele undergroundu je považován přítel B. Hrabala spisovatel a filozof Egon Bondy (1930). Na něj navazuje nejznámější osobnost českého undergroundu básník a výtvarný kritik Ivan Martin Jirous - Magor (1944). Programově navázal na:

Odrážka

totální realismus E. Bondyho

Odrážka

náboženské cítění B. Reynka

Stal se uměleckým vedoucím rockové kapely The Plastic People of the Universe (v čele s Milanem „Mejlou" Hlavsou). Ta se především proslavila:

Odrážka

naprostým estetickým a společenským nepřizpůsobením se - šlo o způsob uměleckého projevu, provokující texty atp.

Odrážka

v 70. letech se stala hudební opozicí oficiálně protěžovanému střednímu proudu - označována za tzv. druhou neboli alternativní kulturu v Čechách

Odrážka

odmítala jakékoli kompromisy s režimem

Odrážka

I. M. Jirous označil jejich činnost za české hudební obrození"

Odrážka

se členy této kapely byly vedeny exemplární soudní procesy a vyneseny nad nimi vysoké tresty odnětí svobody

Literární podzemí

Vedle I. M. Jirouse součástí literárního undergroundu byli:

Odrážka

Andrej Stankovič - sbírka Osvobozený Babylon. Slovenský raj (smz. 1979)

Odrážka

Milan Koch - v tvorbě ovlivněn dílem beatnika A. Ginsberga

Odrážka

Vratislav Brabenec - člen kapely „Plastiků", básnický cyklus Sebedudy (smz. 1981)

Odrážka

Svatopluk Karásek - evangelický farář, nucen vystěhovat se do Švýcarska

Odrážka

Zbyněk Benýšek - nucen vystěhovat se do Rakouska, vydavatel exilového periodika Paternoster

Odrážka

Pavel Zajíček - vedoucí rockové skupiny DG 307, prosazoval totální popírání konzumní kultury

Odrážka

František Pánek -

Odrážka

Eugen Brikcius - organizátor uměleckých happeningů a pisatel neolatinské poezie

Odrážka

Albert Kaufmann -  „buřičská" sbírka Indiferentní krajina (smz. 1981)

 

Egon Bondy

    Někdejší mladý surrealistický básník a poté hlasatel ineditní literatury tzv. totálního realismu Egon Bondy, spoluzaklada­tel první vlny českého literárního undergroundu, umělec, jehož rozsáhlé beletristické ani filozofické dílo nebylo až do listopadu 1989 knižně vydáno a nebylo tudíž přístupné veřejnosti, se v 70. letech stal výraznou postavou posrpnového českého undergroundu; právě jeho básnické texty programově zhudebňovala a interpretovala kapela Plastic People ofthe Universe. Jestliže však v prvních desetiletích autorovy literární činnosti v ní naprosto převládala básnická tvorba (včetně koncepce tzv. trapné poezie, tíhnoucí k groteskním, někdy téměř dadaistickým záznamům sociální nebo psychologické reality, jíž autor zůstával zčásti věrný i v 70. letech), po roce 1968 se Bondy stále intenzivněji věnuje prozaické tvorbě, v níž zřejmě spočívá jeho umělecký význam.

    Programovým dílem literárního undergroundu se stala zejména svého času v nonkonformních kruzích „kultovní" autorova politická alegorie Invalidní sourozenci (smz. 1974). V této žánrové mozaice, obsahující motivy sci-fi nebo fantaskního vyprávění a společenské satiry, Bondy vylíčil v souladu s vizemi severoamerické hippie kultury svět undergroundového společenství jako příklad alternativního umění a psychologie. Podobně alegorický charakter mají též další práce, představující podoby současné situace v Československu, zejména však kriticky (nejednou v duchu radikálního marxismu nebo maoismu) reagující na aktuální traumata a dilemata posrpnových intelektuálů, třebaže jsou tyto příběhy časově umístěny do vzdálené minulosti, ať do období středověku (Mníšek, smz. 1975), do doby kamenné (Šaman, smz. 1976) nebo později do časů pozdní antiky (Severin, 1996).

    Hledání potenciální duchovní alternativy poválečného světového společenství nebo historické situace českých zemí se stalo osou autorových knih, v nichž bezprostředně zachycuje momentální civilizační rozpory. Buď se v nich rozhoduje pro metodu specifického filozoficko-beletristického eseje, anebo se přiklání k žánru zpovědního či meditativního deníku, ku­příkladu v knihách Sklepní práce (smz. 1973) a Leden na vsi (smz. 1977). Jindy se Bondy ve svých prózách nezastřeně vyslovuje ke konkrétní problematice poválečného života v českých zemích (mj. v románu Cesta Českem našich otců, smz. 1982), přičemž rovněž v této tematické linii jeho estetickému naturelu nejvíc odpovídá rovina aktuální politické groteskní satiry (mj. Afghánistán, smz. 1980).

    Principy literárního undergroundu, jež Bondy rozvíjel i ve své předsrpnové tvorbě, mu zejména v 70. a 80. letech umožnily v maximální míře klást důraz na nekonečný svár člověka a světa, ustavičně v rámci literárního díla zaujímat stanovisko k palčivým reáliím či perspektivám současnosti. Jeho texty jsou permanentním svědectvím o krizi individua i společnosti. Obzvláště ve své nejnovější tvorbě (která nicméně není v rozporu se skepticismem a civilismem autorových raných prací) nejednou předkládá katastrofický pohled na soudobou světovou společnost, vyrovnávající se na předělu tisíciletí s hrozbou zániku nebo ztráty své filozofické identity. Významná část zejména umělcova prozaického díla doposud nebyla zveřejněna knižně ani časopisecky, zčásti i nadále pouze v rukopisné podobě existují jeho dvanáctidílné Poznámky k dějinám filozofie, na nichž spisovatel pracoval od druhé poloviny 70. let.

 

Exil

Exilová nakladatelství

První exilová nakladatelství vznikala už na začátku 70. let. Jejich činost byla využívána chartisty jako zdroj informací a možnost publikování.

1971

CCC (tj. Czechoslovak Cultural Commitee) Books

Odrážka

založil novinář Richard Belcredi a publicista Jaroslav Kučera několik let vedl - Mnichov a posléze Eggenfelden

Odrážka

vydáno dílo literárního historika a publicisty Antonína Kratochvíla Žaluji

Index

Odrážka

založili politolog Adolf Miiller a překladatel Bedřich Utitz - Kolín nad Rýnem

Odrážka

esejistická, memoárová a politologická literatura

Odrážka

vydáno přes 100 titulů

Sixty-Eight Publishers (Nakladatelství Šedesát osm) - Toronto

Odrážka

založili manželé Zdena Salivarová a Josef Škvorecký

Odrážka

po listopadu 1989 bylo toto nakladatelství hodnoceno jako jedno z nejptrestižnějších a nejdůležitějších nakladatelství

Odrážka

zde vydávali své knihy literáti, kteří se rozhodli po r. 1968 emigrovat

Odrážka

nejdříve byly vydáváni autoři, kteří emigrovali, aby ti co zůstali v Českolslovensku nebyli perzekvováni

Odrážka

teprve v r. 1974 vydali první dílo domácího českého autora Karla Pecky román Štěpení

Odrážka

do r. 1989 vyšlo přes 200 titulů - beletrie, literatura faktu

pol. 70. let

Konfrontace - Curych (1973)

Poezie mimo Domov - Mnichov (1977)

Odrážka

založil básník Daniel Strož

Odrážka

tuzemské i exilová zapovězená básnická tvorba

Arkýř

Odrážka

založil Karel Jadrný (1980)

Opus bonům - Frankfurt nad Mohanem (1974)

Odrážka

vzniklo z iniciativy katolického kněze a básníka Anastáze Opaska (1913-2000)

Křesťanská akademie - Řím (1951)

Odrážka

vydáváni autoři křesťanské orientace - v Literární edici Vigilie a Edici Studium

Odrážka

založeno po 2. sv. v. kardinálem Josefem Beranem

 

Cena Egona Hostovského

Odrážka

Od 70. let začali v zahraničí psát doposud neznámí mladí čeští autoři (Sylvie Richterová - žijící v Itálii, Libuše Moníková - žijící v Německu). Vznikala tak nová centra nezávislé české kultury. Na to reagoval Josef Škvorecký založením literární ceny Cena Egona Hostovského - stalo prvním oceněním pro literáty - exilové knižní kultury.

Odrážka

prvním oceněným se stal Jaroslav Vejvoda za dílo Plující andělé, letící ryby (1974)

Odrážka

po r. 1989 byla cena udělována převážně tuzemským autorům, kteří se proslavili v samizdatu

Odrážka

naposledy byla cena udělena v r. 2000

Exilové časopisy

Gradualistická koncepce

Odrážka

po roce 1968 začal vycházet "čtvrtletník pro politiku a kulturu" Svědectví

Odrážka

nejdříve vydávaný v New Yorku

Odrážka

od roku 1970 v Paříži, vedl ho Pavel Tigrid

Odrážka

v období 70. - 80. let se tento časopis zabýval spíše tvorbou v Československu - pražského disentu, než tvorbou exilovou

Odrážka

P. Tigrid v časopise prosazoval a definoval tzv. gradualistickou koncepci
Odrážka

počítá s vnitřním vývojem uvnitř vládnoucích komunistických stran v totalitních zemích

Odrážka

počítá s vnitřní opozicí - uvnitř komunistických stran, která má především odlišný pohled na ekonomický a politický vývoj

Odrážka

to by postupně umožnilo:
Odrážka

politické a ekonomické reformy

Odrážka

nevyhnutelný zánik systému totalitní moci

Kulturní subvence

Odrážka

listopad 1975 - vzniká v Londýně tisková a literární agentura Palach Press
Odrážka

zaměřovala se na ilegální dovoz zakázaných médií - literatury, fotografií, filmů, politických dokumentů aj. do Československa (stejně jako o vývoz materiálů z českých zemí na Západ)

Odrážka

dělo se tak v tajných schránkách kempingových vozů nebo prostřednictvím jednotlivých kurýrů

Odrážka

prosinec 1978 - vzniká ve Stockholmu exilová Nadace Charty 77 - vedl ji František Janouch
Odrážka

usilovala o tzv. kulturní subvence:
Odrážka

podpora vydávání naší beletrie

Odrážka

finanční pomoc pro pronásledované disidenty a „vězně svědomí"

Československá společnost pro vědu a umění

Odrážka

po roce 1969 - získává na významu čtvrtletník Proměny (zal. již v r. 1964) pod vedením Jiřího Škvora

Odrážka

jde o orgán Československé společnosti pro vědy a umění

Odrážka

členy byli exiloví badatelé českého původu z celého Západu

Československá socialistická opozice

Odrážka

publicista Jiří Pelikán zakládá v Římě dvouměsíčník Listy -  "časopis československé socialistické opozice"

Odrážka

byl pokračováním stejnojmenného zakázaného týdeníku v Československu

Odrážka

v rámci Listů byla vydávána třistastránková antologie - sborník nejnovější české literatury
Odrážka

byl vydáván od r. 1980 pod názvem Čtení na léto (redigoval jej Antonín J. Liehm)

Odrážka

uveřejňoval neznámé literární práce a články oficiálně nepublikujících autorů

 

Karel Kryl

    Do kontextu české literatury vstoupil Karel Kryl, syn věhlasného novojičínského knihtiskaře z časů první republiky, zejména svými vystoupeními v letech 1968 -1969 jako zřejmě vůbec první „protestní zpěvák" či „protestní písničkář"; již tenkrát mu v českých zemích získala celonárodní proslulost LP deska Bratříčku, zavírej vrátka (1968), která se (zejména kvůli stejnojmenné titulní písni) nejen v autorově vlasti, ale dokonce i v zahraničí (kupříkladu v Polsku) stala symbolem protestu proti znovunastolení tragické nesvobody země. Následující Krylovy desky, vydané již v německém exilu (Rakovina, 1969; Maškary, 1970), se na jedné straně opírají o lyrizovanou tóninu, na straně druhé tlumočí umělcův jízlivý vztah k dějinám, jakož i přetrvávající tísnivou atmosféru rozčarování a zklamání. Své rané texty Kryl souhrnně uveřejnil v souboru Kníška Karla Kryla (1972), na jejichž poetiku autor (coby dlouholetý spolupracovník mnichovského Rádia Svobodná Evropa, ve kterém po roce 1983 vystupoval nejen jako hudební publicista, ale pod pseudonymem i jako sportovní redaktor a komentátor) navazoval rovněž ve své zralé exilové literární tvorbě. Tu již Kryl programově komponoval právě jako rozhlasové pásmo, zpravidla sestávající z volného sledu nostalgických a melancholických písniček, působících jako předstupeň k úderným a vitálním promluvám k posluchačům.

    Počátky Krylovy písňové tvorby byly zřetelně ovlivněny repertoárem domácích tzv. malých divadelních a hudebních scén, zejména Semaforem Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra, zároveň však tvůrce spontánně navázal na celosvětovou folkovou vlnu, jejíž vrcholní interpreti na nejvyšší umělecké úrovni ztělesňovali utopický požadavek „masové poezie". Záliba v melancholických a tragických polohách se u něho stále výrazněji kloubí s pojmenováváním příkladů občanské statečnosti, jakož i stinných stránek dějinné reality (kupříkladu v LP desce Karavana mraků a později Tekuté písky). Svou celoživotní touhu nebýt pouze autorem písňových textů, ale v prvé řadě velkým lyrikem Kryl promítl zejména do básnických sbírek Slovíčka (1980) a později Zbraně pro Erató (1987), v nichž se vyzpovídal ze svých milostných a životních krizí a posléze se též vyznal z lásky k „prokletému básníku" A. Rimbaudovi. Ve stínu jímavé, teskné i sardonické (= zatrpklé) autorovy lyriky a protestsongů neprávem zůstávají jeho texty hravé a dravé, ve kterých se pohybuje v humoris­tických, až dadaistických tóninách, operuje s aforismy, využívá svého tíhnutí ke karikatuře a burlesknímu vidění světa. Jeho dílo ztělesňuje v moderní české poezii optimální symbiózu básníka a zpěváka, v níž neustálé přirozené připomínání morálních postulátů, spojené s Krylovou obdivuhodnou schopností nadindividuálního osobního gesta, přispělo k charismatu jeho osobnosti. Tato tvůrčí a lidská vý­jimečnost stála též u zrodu krylovské legendy, tristně korunované umělcovou předčasnou smrtí v březnu 1994.


18.2. POEZIE V 70. A 80. LETECH

oficiální – vedle režimu uznávaných básníků funkcionářů (Ivan Skála, Jan Pilař  aj.) stojí (sice na okraji) nejlepší čeští básníci: J. Seifert ,  O. Mikulášek, V. Holan, V. Závada 

Jaroslav Seifert  * 23. 9. 1901, † 10. 1. 1986

v      český básník; ve 20. letech člen Devětsilu; redaktor komunistického tisku a avantgardních časopisů (Rudé právo, Právo lidu, Nová scéna, Kytice)

v      v 70. letech publikoval v samizdatu; jeho básnické dílo směřovalo od proletářské bojovnosti Město v slzách, Samá láska

v      přes poetistické okouzlení moderní civilizací Na vlnách TSF

v      až k písňovému oproštění tvorby, vyjadřující citový vztah k drobným darům života, k domovu a k národní kultuře Poštovní holub, Jablko z klína, Ruce Venušiny, Vějíř Boženy Němcové, Světlem oděná, Kamenný most

v      po roce 1945 vydal sbírku Přilba hlíny a (inspirován obrázky M. Alše a J. Lady); sbírky Šel malíř chudě do světa a Chlapec a hvězdy, poté Píseň o Viktorce a Maminka

v      od 60. let se jeho poezie změnila; zmizely rýmy, rytmická pravidelnost, verš zdrsněl, přibyly tóny melancholické nostalgie, životní bilance, plynutí času a motiv smrti, vzpomínky na dětství, na mladé lásky, na zemřelé přátele a na dramatické události života Koncert na ostrově, Odlévání zvonů, Halleyova kometa, Deštník z Piccadilly, Morový sloup, Býti básníkem

v      v letech 1969 – 70 byl Seifert předsedou Svazu českých spisovatelů

v      autor vzpomínkové knihy Všecky krásy světa

v      v roce 1984 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu 

Vladimír Holan  * 16. 9. 1905, † 31. 3. 1980

v      český básník a překladatel

v      v začátcích literární tvorby ovlivněn poetismem Blouznivy vějíř

v      ve 30. letech hledal novou poetiku k vyslovení rozporuplnosti a složitosti světa vnějšího i vlastní skutečnosti vnitřní

v      nejvlastnějším se mu stalo meditativní pojetí, odrážející básníkův metafyzický dualismus, střetávání dobra a zla, bytí a nicoty, plynutí času a věčnosti Vanutí, Oblouk, Kameni, přicházíš

v      v básnických skladbách konce 30. let reagoval na společensko-politickou realitu doby Září 1938, Odpověď Francii, První testament aj.

v      v poválečných knihách Panychida, Tobě, Rudoarmejci aj. oslavil osvobození ČSR sovětskou armádou a prosté lidské hrdinství

v      dominantním žánrem Holanovy poezie se staly „básně-příběhy“ Terezka Planetová, Cesta mraku zachycující lidské tragédie

v      epické příběhy a lidské osudy získávají nadosobní a nadčasovou platnost a stávají se symbolem obecného údělu člověka sbírka Příběhy, básnická skladba Noc s Hamletem jsou výrazem básníkových názorů na svět, na umění a bytí vůbec

v      v lyrické tvorbě 60. a 70. let až v 60. letech vyšly sbírky, které Holan napsal v době nuceného patnáctiletého odmlčení, kdy jeho básně nebyly vydávány se zamýšlí nad nedokonalostí lidského bytí a základními existenciálními otázkami Mozartiana, Bez názvu, Strach, Bolest, Na sotnách, Asklépiovi kohouta, Propast propasti aj.

v      autor prozaických textů Torzo, Lemuria, Hadry, kosti, kůže

v      překládal poezii mj. R. M. Rilkeho, Ch. Baudelaira, L. de Góngory y Argote, Ch. Vildraka, N. Lenaua, J. Słowackého, M. J. Lermontova, Nizámího 

Vilém Závada  * 22. 5. 1905, † 30. 11. 1982

v      český básník

v      tragický životní pocit vyjádřený chmurnou obrazností Panychida, Siréna překonal po roce 1945 vírou v lepší svět Město světla, Jeden život

v      v pozdějších sbírkách se neubránil novým pocitům životní tíhy Na prahu 

 

mladá generace  

 

Jiří Žáček  * 6. 11. 1945

v      český básník

v      v prvních básnických knihách se vyznává ze svého obdivu k poezii, zároveň pochybuje o jejích možnostech, vzpírá se její institucializované podobě Ráno modřejší večera, 1970, Napjatá struna, 1973, Anonymní múza, 1976

v      vnímání poezie jako ženského živlu dominuje ve sbírkách milostné poezie Mezi řečí, 1978

v      uplatňuje v nich svěží obraznost, vtip, hravost, improvizaci, napodobuje cizí literární styly

v      důležitou součástí jeho tvorby se stává poezie pro děti Aprílová škola, 1978, Ahoj, moře, 1980 a další

v      vydal množství drobných publikací pro děti (leporela, omalovánky)

v      známé jsou humoristické a satirické cykly směřující k aforismu, epigramu a lyrizované anekdotě Okurková sezóna, 1981, Rýmy pro kočku a pod psa, 1987 a další

v      věnuje se písňovým textům Text-appeal, 1986

v      po roce 1990 se jeho poezie politizuje mj. Hurá zpátky do Evropy, 1994

v      v novinách publikuje drobnou prózu, sloupky; je autorem divadelní parafráze Aristofanových Ptáků - Ptákoviny podle Aristofana (1991, prem 1989) 

 

Lenka Chytilová  * 11. 5. 1952

v      česká básnířka; královéhradecká básnířka, představitelka generace ”osamělých běžců”; ve sbírkách analyzuje lidskou psychologii a inklinuje k básnické vizi harmonické přeměny individuálního života a traumatického lidského společenství Průsvitný Sisyfos - objevování základních životních hodnot (láska, čistota, něha) i obraz rozporů ve světě, úvahy, Nebe nadoraz

v      sbírky Dopisy, Třetí planeta, Proč racek přemýšlí 

 

Markéta Procházková (1963)

v      autorka jemné dívčí lyrické poezie Sny bez přístřeší, Vítání světla, Na prahu lásky

v      pohled dospívající dívky na svět

 

Samizdatová a exilová

autoři zbavení možnosti publikovat poslední sbírky Seifertovy, Skácelovy, Mikuláškovy, Šiktancovy aj.

písničkáři protestní písně (obžaloba a výsměch brutální totalitní moci omezující člověka) 

 

Karel Kryl (1944–1994)

před emigrací knížka Hraje a zpívá Karel Kryl; deska Bratříčku, zavírej vrátka;

v cizině – Kníška Karla Kryla, Slovíčka aj. 

 

Jaroslav Hutka  * 21. 4. 1947

v      český folkový zpěvák; iniciátor folkového sdružení Šafrán; autor:

o        adaptací moravských lidových písní (asi 200)

o        původní písňové tvorby Náměšť, Prázdná kapsa

v      v letech 1978 – 89 žil v emigraci v Nizozemsku

v      z alb: Stůj břízo zelená, Vyjdi, slunko …

v      verše Klíč pluhu, fejetony Požár v bazaru 

 

básníci 

Ivan Wernisch  * 18. 6. 1942

v      český básník

v      sbírky Zimohrádek, Druhý břeh, Loutky, v Londýně Zasuté zahrady; vysněné krajiny – okouzlení a útěcha, touha po jejich uskutečnění; stylizovaný naivismus i ve slovní výstavbě (zkomolená, vymyšlená, archaická slova); absurdita, bezútěšnost

v      Včerejší den, Ó kdežpak 

 

Ivan Diviš  * 18. 9. 1924, † 7. 4. 1999

v      český básník a esejista

v      od roku 1969 v Německu; pracovník rozhlasové stanice Svobodná Evropa

v      autor citově vypjatých veršů tlumočících obavu ze ztráty identity v každodennosti moderního světa

v      holanovský styl, originalita, existenciální motivy cizoty, úzkosti, hnusu v krutém světě; obraz rozkladu, devastace země

v      např. Uzlové písmo, Umbriana, Morality, v exilu např. sbírky Křížatky, Průvan, Odchod z Čech, Žalmy, Rozpleť si vlasy, Noe vypouští krkavce aj. - apokalyptické úzkostné vidiny, zoufalství 

 

surrealistická skupina

Vratislav Effenberger, Jan Švankmajer aj. 

 

skupina undergroundu

v      antipoetičnost, syrová obraznost, drsnost výrazu, vulgarismy

v      3 zdroje:

Ø       tzv. totální realismus (co nejpřesnější záznam nejbanálnější reality) – Egon Bondy,

Ø       tzv. trapná poezie (poetizace trapného, vliv dadaismu, surrealismu, L. Klímy) – Ivo Vodseďálek

Ø       paranoicko-kritická metoda Salvadora Dalího (”odkrýt podlost stalinského mýtu”) 

 

starší generace

Egon Bondy, Ivan Jirous – Magor, Andrej Stankovič aj., mladší generace – Jáchym Topol aj. 

 

Egon Bondy  vl. jm. Zbyněk Fišer, * 20. 1. 1930

v      český filozof, spisovatel, básník, překladatel

v      v 60. letech se aktivně podílel na činnosti Nové levice, inklinoval ke trockismu a maoismu

v      ve filozofii usiluje o nesubstanční ontologii a „reflektovaný ateismus“ (hmota i bůh jsou jen pojmy vzniklé na určitém vývojovém stadiu lidského poznání)

v      v poezii vystoupil na začátku 50. let s programem totálního realismu; ovlivněn surrealismem, poetikou B. Hrabala aj

v      jeho básně byly zhudebněny rockovou skupinou The Plastic People of the Universe

v      v současnosti žije na Slovensku v Bratislavě

v      z díla:

Ø       filozofické práce Otázky bytí a existence, Buddha, Útěcha z ontologie, Poznámky k dějinám filosofie, Gottschalk, Kratés, Jao Li, Filosofické eseje aj.

Ø       román Invalidní sourozenci - oslava radostného života na okraji zdegenerované militarizované technické společnosti; Nepovídka

Ø       obsáhlé básnické dílo, např. sbírky Trapná poezie - depoetizace, potlačení metafory, říkankovitost, citace frází a banalit; Básnické dílo Egona Bondyho 

Ø       Velká kniha - ironie, odpověď na tzv. frézistickou poezii o budování socialismu aj.

 

Andrej Stankovič (1940)

         sbírky Osvobozený Babylon, Kecybely aj. 

 

Ivan Martin Jirous – Magor  * 23. 9. 1944

v      český básník, výtvarný kritik a teoretik, publicista; jeden z významných představitelů hudebního a uměleckého undergroundu (od roku 1969 vedoucí rockové skupiny The Plastic People of the Universe)

v      v letech 1973 – 90 několikrát vězněn za nonkonformní postoje a kritiku vládnoucího režimu

v      autor básnických sbírek villonovsky buřičské noty a nevšední religiozity, inspirovaných mj. i autentickými zážitky z vězení Magorovy labutí písně a pohádek

v      ironická, sarkastická, ale i expresivní poezie, např. sbírka Magorův ranní zpěv, Mládí nevykouřené 

 

18.3. PRÓZA V 70. A 80. LETECH

 

oficiální – historická, venkovská, vědeckofantastická i ze současnosti, literatura faktu; nezřetelné generační členění, ”vpád techniků” – autorů z praktických povolání (chemici V. Páral, J. Švejda, důlní technik J. Freis, ale i lékaři (Ota Dub) aj. – témata z různých prostředí, z každodenní praxe 

Významné osobnosti 

Bohumil Hrabal (1914–1997)

    vynikající vypravěč, prozaik světové úrovně; vstup do literatury v 50. letech, publikoval částečně oficiálně, částečně v samizdatu nebo v cizině; právník, ale různá zaměstnání (dělník, výpravčí, balič starého papíru, kulisák); navázal na vypravěčské umění Haškovo – hospodské povídačky; vliv surrealistických postupů; zážitky z dětství, okupace, život v Praze a Polabí; znalost prostých lidí, záliba v groteskních situacích, povahách, šokujících nápadech; prvotina Perlička na dně (soubor povídek);

    povídky Pábitelé – o lidech zvláštním způsobem milujících život (vnitřně čistí, opravdoví, navenek obhroublí); pábení = zvláštní způsob rozprávky s prvky poetismu, surrealismu, naturalismu

    novela Taneční hodiny pro starší a pokročilé – tvarové experimentování, dějová složka na okraji zájmu

    próza Ostře sledované vlaky – naopak pevná dějová linie, okupační tematika; po r. 1968 dočasně zákaz publikovat – v zahraničí otiskl knihu Městečko, ve kterém se zastavil čas (nymburský pivovar, hl. postavy – autorův otec, správce pivovaru, a jeho bratr Francin; podobná tematika v trilogii Městečko u vody (Postřižiny, Krasosmutnění, Harlekýnovy miliony)

    román Postřižiny – spojení groteskní hyperboly a jemné kritiky maloměstského způsobu života

    postavy – krásná a romantická Hrabalova maminka a fanfaronský strýc Pepin – nekonvenční vitalita obou, obdiv k novému, radost ze života bez předsudků; hovorové a slangové výrazy, Pepinovo slovácké nářečí 

    Kluby poezie (původně Příliš hlučná samota a Něžný barbar – upravená verze), tzv. ”libeňské texty”, jednak tragickobohémský příběh autorova přítele Vladimíra ð periferní balada, jednak citlivý, poetický text o životní aktivitě člověka; Slavnosti sněženek – povídky, vyznání lásky k životu, přírodě, lidem;

      v zahraničí vyšel i román Obsluhoval jsem anglického krále a trilogie Svatby v domě, Vita nuova, Proluky (vypravěčem je autorova žena Eliška)

 

Vladimír Páral  * 10. 8. 1932

v      český prozaik, inženýr chemik, prozaik novátor a autor sci-fi

v      vytvořil osobitý typ umělecké výpovědi a svědectví o degradaci společenského i soukromého života v totalitní konzumní společnosti (Soukromá vichřice, 1966, Katapult, 1967, Milenci a vrazi, 1969, Profesionální žena, 1971)

v      po neúspěšných pokusech vyrovnat se s tlakem normalizačních konvencí (Mladý muž a bílá velryba, 1973) se obrátil zejm. k vědeckofantastickým prózám (Válka s mnohozvířetem, 1983, Země žen, 1987)

v      témata různých podob lásky zpracoval v próze Dekameron 2000 aneb Láska v Praze, 1990

v      autor románů Kniha rozkoší, smíchu a radosti, 1992 a Playgirls, 1994

v      jeho prózy se staly předlohou pro 7 celovečerních hraných filmů

 1)  pětidílný cyklus (3 novely a 2 romány)

      tzv. černá pentalogie = kritika zmechanizovaného moderního života v konzumní společnosti; satirický nadhled autora, kritika promarněného života (honba za majetkem, kariérou a mocí)

      Veletrh splněných přání – o vedoucím chemické laboratoře (Milan Renč) – vrostl do stereotypního života, vyhovuje mu (hlášení, zbytečné porady, neúčelná činnost, mechanické plnění úkolů bez iniciativy, hazardování s časem a energií); nový styl: opakování slov, vět, odstavců = opakování životních úkonů; zhušťování výrazu (heslovitost, náznakovost), substantivní vyjadřování – prvek odborného stylu

      Soukromá vichřice – pohled na skupinu 8 pracovníků chemického závodu – měšťáctví, zautomatizovaný život, láska degradována na sex

      Katapult – vzpoura proti nudě manželského života ð 7 milostných vztahů, ale nespokojenost

      Milenci a vrazi – život jako bezvýchodný kruh, boj o vliv, o moc

      Profesionální žena – parodie na seriály o nezdolných ženách, maloměšťácky konzumní život

 2)  tzv. ”bílá pentalogie” (vyšly zatím 4 svazky)

      Mladý muž a bílá velryba – odsouzení životní lhostejnosti, kalkulování, vypočítavosti a prospěchářství (Edita), neschopnost plně žít (Viktor), ale i touha něco dokázat (ulovit ”bílou velrybu”) umocnit život láskou a prací (Břéťa) – životní oběť

      Radost až do rána – spokojenost s průměrností, prospěchářství, tzv. socialistický životní ideál

      Generální zázrak – sice ”román naděje”, ale marnost vymknout se stereotypu v životě a prospěchářství

      Muka obraznosti – autobiografické prvky; ironie místo kritiky; inženýr chemik ztroskotává na pracovišti, touží stát se spisovatelem

 3)  žánrová oblast sci-fi

      varovný román Pokušení A-ZZ – lidstvo v 21. století, luxusní život za cenu zrady nabízený mimozemskou civilizací; Romeo a Julie 2300, Válka s mnoho–zvířetem, Země žen – politickoideologická alegorie o násilí totalitní společnosti

 4)  romány Playgirls I, II – erotická tematika, otevřenost výpovědi, degradace lásky 

 

Ota Pavel (1930–1973)

 

Václav Dušek  * 2. 9. 1944

v      český prozaik a dramatik; autor povídek a románů z periferie společnosti, scénárista – prózy z prostředí mladých lidí na okraji společnosti

v      Tuláci, Panna nebo orel, Druhý dech, Dny pro kočku, Skleněný Golem, Poslední kovboj, Lovec štěstí – život narušené mládeže, recidivisté

 

Josef Nesvadba  * 19. 6. 1926

v      český prozaik; původním povoláním psychiatr; od roku 1989 je místopředsedou československého PEN-klubu; autor vědeckofantastických próz; v povídkách a románech uplatnil kombinační schopnost a fantazijní vynalézavost při zkoumání problémů současného člověka a možnost zneužití vědy a intelektu Tarzanova smrt, Případ zlatého Buddhy, Einsteinův mozek, Dialog s doktorem Dongem, Hledám za manžela muže;

v      držitel Ceny Mlok

v      filozoficko-politický román Tajná zpráva z Prahy zachycuje tíživé problémy doby od konce druhé světové války do současnosti

v      autor filmových scénářů Zabil jsem Einsteina, pánové (spolu s M. Macourkem), Slečna Golem, Zítra vstanu a opařím se čajem, Upír z Ferratu 

 

Radek John  * 6. 12. 1954

v      český novinář, spisovatel a scenárista; manžel Z. Adamovské; zaměřen zejména na generační problematiku (Džínový svět), život velkoměstských toxikomanů (Memento) a veksláků Bony a klid, zfilmováno; autor televizního publicistického pořadu Na vlastní oči

v      zpracovává společensky ožehavá témata, chorobné projevy soudobého života (alkoholismus, brutalita, drogy) sociologickodokumentárním způsobem

v      prvotina Džínový svět – obraz mentality mladých lidí 70. a 80. let

v      varovný román Memento – zachycuje 10 let života Michala Otavy, bývalého studenta gymnázia, a jeho marné úsilí zbavit se drogové závislosti; proces rozkladu osobnosti, prostředí narkomanů; líčení subjektivních pocitů hlavního hrdiny (vnitřní výpověď) se střídá s odbornými výklady lékařů – informativnost, dokumentárnost

 

samizdatová a exilová – próza intelektuální, psychologická (Škvorecký, Salivarová, M. Kundera,

Vaculík, I. Klíma, Kohout), o odcizení člověka (Sidon, Pecka, Kliment), o lidech na okraji společnosti

(Kriseová, Trefulka, Kantůrková, Putík) 

 

Milan Kundera  * 1. 4. 1929

v      český básník, prozaik, dramatik, esejista, překladatel; od 1975 v emigraci ve Francii; v roce 1979 zbavem československého státního občanství; po básnických začátcích (Člověk zahrada širá, Poslední máj, Monology) psal filozoficky založené povídky a romány modelující lidské osudy na pozadí krize dějinného vědomí (Směšné lásky, Žert – zfilmováno, Život je jinde, Valčík na rozloučenou, Kniha smíchu a zapomnění); vrcholem jeho tvorby v emigraci jsou romány Nesnesitelná lehkost bytí a Nesmrtelnost, v nichž se zamýšlí nad problémy vnitřní a vnější svobody člověka a odpovědnosti; autor divadelních her (Majitelé klíčů, Ptákovina, Jakub a jeho pán) a esejů (Umění románu); syn klavíristy L. Kundery, bratranec básníka a překladatele L. Kundery

v      přední evropský spisovatel; vstup do literatury v 50. letech

v      poezie sbírka Monology

v      drama Majitelé klíčů

v      povídky Směšné lásky – 3 sešity, o různých podobách lásky

v      román Žert – obraz tragických deziluzí ve světě, kde nevina je trestána jako vina; svět komunistických fanatiků a udavačů, série žertů, týkajících se hlavní postavy: nevinný žertík provokace vysokoškoláka – brán smrtelně vážně – vyloučení ze strany, fakulty; na vojně prožívá hlavní hrdina ”směšnou lásku”, pak návrat k vědecké práci a touha pomstít se viníku – kamarádovi – největší žert života, protože se mine cílem

v      tvorba v emigraci – román Život je jinde – o básníkovi, jeho vývoji k revolucionářství v roce 1948, k udavačství a spolupráci s StB = román o deformaci člověka zdeformovaným revolučním ideálem; ironie, konec lyrického vidění světa; kompozice – jako 7 dílná sonátová skladba

v      román Valčík na rozloučenou – tzv. ”lázeňský román” o životě plném intrik a neuvěřitelných náhod; komplikovaná zápletka slouží k vyjádření úvah o ušlechtilosti a vandalství, o povrchnosti v mezilidských vztazích, vypočítavosti, sobectví

v      román Kniha smíchu a zapomnění – několik variací příběhů o mravní devastaci českých lidí doma i v cizině; spojeny osobou Taminy; nový tvůrčí postup, tzv. románová polyfonie s filozofickými úvahami, ironií a kritikou

v      román Nesnesitelná lehkost bytí – mnohovýznamová filozofická próza o problémech vnitřní a vnější svobody, odpovědnosti za sebe i za druhé, možnostech seberealizace; příběh dvou dvojic – lékaře Tomáše a servírky Terezy, Sabiny a France; mozaika osudů bez chronologické posloupnosti, prolínání a doplňování dějových linií, vkládání snů – snaha uniknout z tíživé reality (tíha emigrace)

román Nesmrtelnost – založen na prolínání pásma reality a fikce: příběh dvou povahově rozdílných sester (Agnes a Laura), jímž se prolínají fiktivní setkání a rozhovory význačných postav světové kultury (Goethe, Rilke, Hemingway) a úvahy autorovy (např. rozhovory vypravěče s postavami románu); kompozice opět po vzoru hudební skladby (7 dílů) – variace základní myšlenky – podstata nesmrtelnosti; postmoderní román o ohlupující povrchnosti, o podstatě lidského bytí

 

Josef Škvorecký (1924)

v      prozaik, nakladatel; od r. 1969 univerzitním profesorem v Torontu; tam v r. 1971 založil nakladatelství českých knih Sixty – Eight Publishers (s manželkou, spisovatelkou Zdenou Salivarovou)

v      generační román Zbabělci – o posledních dnech války v Náchodě (Kostelec); vypravěč Danny Smiřický a jeho přátelé z džezové kapely – jejich statečné chování × předstírané vlastenectví místní honorace s touhou po moci; autobiografické prvky, subjektivizovaná ich-forma; monologická výpověď místy střídána s úsečnými civilními dialogy (vliv Hemingwaye); strohost výpovědi souvisí s úsilím depatetizace a demýtizace skutečnosti

v      postava Dannyho je v dalších pozdějších prózách: novela Konec nylonového věku (období po únoru 1948 – Danny zastoupen v postavě profesora angličtiny i jako Sam obdivovaný Irenou), román Tankový prapor (o vojenské službě v 50. letech – omezenost důstojníků, ale jejich absolutní moc × prostí vojáci) – žánr groteskního satirického románu;

v      soubor příběhů Prima sezóna (z období války; septimán Danny a jeho lásky); ”politický román” Mirákl (události 50. let – číhošťský zázrak – a 60. let – Pražské jaro a srpnová okupace 1968 – Danny jako účastník událostí); Příběh inženýra lidských duší (Danny jako profesor na torontské univerzitě = svět posrpnové emigrace a Dannyho vzpomínky na léta okupace doma) = volná pentalogie

v      prózy s židovskou problematikou – povídkový soubor Sedmiramenný svícen a Babylonský příběh a jiné povídky – z 60. let; detektivní prózy – kriminální román Lvíče, cyklus Smutek poručíka Borůvky, Konec poručíka Borůvky, Návrat poručíka Borůvky aj.; román Scherzo capriccioso (o A. Dvořákovi, Čechách a Spojených státech)

 

Pavel Kohout (1928)

v      básník, dramatik, prozaik; politická činnost v 50. letech, od r. 1968 zákaz publikovat, od r. 1978 v emigraci

v      básnická sbírka Čas lásky a boje – dobový optimismus a budovatelské nadšení ; dramatická tvorba – Zářijové noci (o povrchnosti politické práce v armádě), Taková láska (o vztahu společnosti a jedince; forma inscenovaného sousedního procesu; o sebevraždě studentky); August, August, August (z cirkusového prostředí)

v      v emigraci – prózy Z deníku kontrarevolucionáře (konfrontace ruských osvoboditelů v r. 1945 a okupantů v r. 1968); román Katyně (o absolventce odborné školy pro katy – satira na mocenské praktiky StB, odhaluje mechanismy moci); román Kde je zakopán pes (atmosféra 70. let, události kolem Charty 77), román Hodina tance a lásky (z terezínské Malé pevnosti – konfrontace nacistické a stalinské totality), román Sněžím (obraz polistopadových poměrů v Čechách); dramata, např. Marast, Atest, Safari – prvky a postupy absurdního dramatu 

 

Alexandr Kliment  vl. jm. Alexandr Klimentiev, * 31. 1. 1929

v      český prozaik, dramatik a publicista

v      v prózách Setkání před odjezdem, Hodinky s vodotryskem, Bezúhonní, Nuda v Čechách v zahraničí – rozhodování  architekta mezi konformním způsobem života nebo emigrací a možností seberealizace, Basic love, Šťastný život

v      i v divadelních hrách V rodinném kruhu, Synové admirála, Červotoči se kriticky zamýšlí nad citovými a mravními problémy svých současníků

v      autor scénáře televizní inscenace Barometr

v      v 70. a 80. letech, kdy nesměl publikovat (signatář Charty 77), vycházely jeho knihy v ineditní edici nebo v zahraničí

v      autor psychologické prózy; prvotina Marie (sonda do rodinného prostředí, metoda psychologické analýzy pocitů postav) 

 

Karel Pecka  * 6. 12. 1928, † 13. 3. 1997

v      český prozaik; do literatury vstoupil romány s náměty ze života v komunistických koncentračních táborech Horečka, Veliký slunovrat, Motáky nezvěstnému

v      psal též experimentální prózy s alegorizujícími rysy Štěpení, Pasáž

v      odlehčenou aktualizaci klasické knihy J. Nerudy podal v Malostranských humoreskách

v      publikoval v samizdatu a v exilových nakladatelstvích

v      od 90. let je jeho dílo vydáváno opět v českých nakladatelstvích – povídkový  soubor Dlouhý koktejl

 

Ludvík Vaculík  * 23. 7. 1926

v      český prozaik a fejetonista; redaktor Literárních novin, Literárních listů a Listů

v      1968 – 69 angažován v reformním proudu, autor manifestu 2 000 slov; v 70. – 80. letech byl jako představitel kulturní a politické opozice (signatář Charty 77) perzekvován; publikoval v samizdatu nebo v zahraničí; založil a redigoval edici ineditní literatury Petlice

v      pro jeho prózy je charakteristický neostrý předěl mezi fikcí a osobním zážitkem

v      v kompozičně složitém románu Sekyra (1966) zachytil spor generací o pojetí socialismu; protiklad oficiálních tezí o idyle na soudobé vesnici; téma návštěvy pražského intelektuála u příbuzných v rodném kraji – ironický, kritický pohled, originalita; prolínání prvků valašského nářečí a spisovného základu, osobitá syntax

v      v románu Morčata (1971), blížícím se experimentální próze, odhaluje na základě vypjatého jinotaje agresivní síly ovládající náš život; v samizdatu a exilu po 70. roce – kritika současnosti, modelový román o absurditě a odcizení; realizuje postmoderní princip dvouúrovňového vnímání díla: jednoduchý příběh, ale otevřený smysl díla – touha po přirozeném životě

v      deníkový román Český snář, 1981 je směsicí záznamů, fejetonistických a úvahových postupů, typizuje situaci intelektuála vystaveného tlaku totalitního systému; otevřená dokumentární výpověď o životě hlavních představitelů neoficiální kultury 70. let; forma deníkových záznamů, různá žánrová hlediska (román milostný, fejeton, glosa, aforismy, kritické úvahy – politický román, reportáž, lyrická próza, cestopisná črta, citace z deníků a dopisů, verše, záznamy snů); postoj skeptický a pochybovačný, ale ne resignace;

v      autobiografický zdroj je patrný i v deníkovém románu Jak se dělá chlapec, 1993

v      v roce 1995 vyšel objemný soubor deníkových záznamů a dopisů Milí spolužáci (1995)

v      autor fejetonů, z nichž bylo vydáno několik výborů Jaro je tady, 1990, Srpnový rok, 1990, Stará dáma se baví, 1991, Nad jezerem škaredě hrát, 1996 

Další autoři, např. Eva Kantůrková  (Přítelkyně z domu smutku), Vladimír Škutina  (Prezidentův vězeň), Ivan Klíma  (Milostné léto, Má veselá jitra, Láska a smetí), Eda Kriseová  (Křížová cesta kočárového kočího), Lenka Procházková  (Oční kapky, Smolná kniha), Jan Trefulka  (O bláznech jen dobré, Svedený a opuštěný), Zdena Salivarová  (Honzlová; Nebe, peklo, ráj), Jiří Gruša  (Mimner aneb Hra o smrďocha), Věra Linhartová  (zakladatelka české experimentální prózy, např. Meziprůzkum nejblíž uplynulého)

 

18.4. DRAMA V 70. A 80. LETECH

 

Příkrá ideologická cenzura a vyobcování mnoha významných dramatiků z literárního a divadelního života způsobily po roce 1969 českému dramatu velké ztráty. Obecně vzato většina tzv. kamenných divadel ve velkých městech značně ztratila na svém postavení (mj. kvůli bolestnému omezení reportoáru), o to víc zase narostla popularita malých studiových scén, většinou spjatých již se 60. léty. Takřečené centrum divadelního dění se kvůli tlakům ideologické estetiky přeneslo na „periferii", zvláště když vzniku nových dramatických textů nepřál faktický zákaz dramat se současnou tematikou a problematikou; nikoli náhodou se proto šířila díla využívající parabolického vidění světa a uchylující se k historické tematice anebo do jazykové komiky. K novým fenoménům tohoto období patří i existence tzv. bytových divadel a vůbec představení pro specifické publikum. V dramatu se zapovídala dramatičnost, divadlo si nalézalo nejvíc uměleckého prostoru v ideji nedivadla.

Tzv. velké činoherní drama v 70. letech seriózně reprezentovala nová díla Oldřicha Daňka, který navázal na své historické romány řadou historizujících alegorií psaných pro divadelní scény, například ve hrách Dva na koni, jeden na oslu (1972) či Vévodkyně valdštejnských vojsk (1980), polemizujících s účelovým a jednostrunným pojetím dějin, ale i v dramatu Válka vypukne po přestávce (1976), nastolujícím v protektorátní látce morální a citová dilemata spjatá s uměleckou tvorbou. Na konci desetiletí se k dramatické tvorbě vrátil také Jiří Šotola, pouze ve variaci orfeovského mýtu Pěší ptáci (1981) a předtím v nostalgické humoresce Cesta Karla IV. do Francie a zpět (1979) se však nepřímo vyslovil k společenským problémům. V téže době se však, nikoli náhodou s „neškodnými" náměty, již přihlásila nová generace dramatiků: nejprve filmová scenáristka Daniela Fischerova (1948) hrou o životě Françoise Villona Hodina mezi psem a vlkem (1979), o rok později Karel Steigerwald (1945) aktuální historickou parabolou Dobové tance (1980), vyzdvihující rysy morální frašky a burlesky v příběhu dávné selské vzpoury.

Vyvrcholením českého autorského dramatu, určeného pro studiové scény, se tehdy stala tvorba Ivana Vyskočila (1929). Svou někdejší poetiku text-appealů umělec transformoval v koncepci tzv. nedivadla, experimentálního představení, při kterém vlastní znění dramatu teprve vzniká; v tomto duchu psal nebo upravoval své dramatické texty, mj. divadelní verzi své prózy Malý Alenáš (1970), později Haprdáns neboli HAmlet PRinc DÁNSký ve zkratce (1980), posléze modelo­vou alegorii Cesta do Ubic (1985). Po úmrtí Jiřího Šlitra hledal Jiří Suchý (1931) novou tvář Semaforu v nových mo­difikacích kabaretu či muzikálu; repertoárovou stálicí se stala především parafráze klasických Erbenových balad Kytice (1972). Do Prahy z Liberce postupně přesídlilo Studio Y, tzv. Ypsilonka, které zaujalo dramatickými pásmy Jana Schmida (1936), mj. Třináct vůní (z deníku žákyně) (1975), aktualizovaně kritickými úvahami o českém národním cha­rakteru. Jiná studiová divadla se zaměřila především na dramatizace výrazných literárních látek, např. pražské Divadlo na okraji.

Inscenacemi tohoto typu proslulo i brněnské Divadlo Husa na provázku, záhy přejmenované na Divadlo na provázku, pro které Milan Uhde (1936) pod skrytými jmény připravo­val své dramatizace, mj. Páralovy Profesionální ženy (1974) nebo Olbrachtova Nikoly Šuhaje loupežníka (pod názvem Balada pro banditu, 1975). Na této scéně se začal uplatňo­vat jako i dramatik Boleslav Polívka (1949), z jehož textů spočívajících na spojení filozofování a klaunství vynikl nejpr­ve Trosečník (1977), později Poslední leč (1981) a zejména Šašek a královna (1983). Od sezóny 1974-75 působilo v Pro­stějově Hanácké divadlo (HaDivadlo), jehož slavná éra za­počala až roku 1980 po přesídlení do Brna a inscenováním textů Arnošta Goldflama a Přemysla Rúta. Specifický typ dramatické tvorby představoval repertoár Divadla Járy Cimrmana, scény spjaté s autorskou dvojicí Ladislava Smoljaka (1931) a Zdeňka Svěráka (1936), tvůrců využíva­jících osoby fiktivního génia Járy Cimrmana k psaní svérázných dramatických parodií (mj. Hospoda na mýtince, 1969; Dlouhý, Široký a Krátkozraký, 1974).

České drama 70. let však bývá zpravidla ztotožňováno s tvorbou Václava Havla (1976), i když se jeho texty dostáva­ly k publiku netradičními formami komunikace, například inscenací jeho Žebrácké opery (1975) v péči amatérského di­vadla Na tahu pouze pro zvané diváky a bez vědomí úřadů. Díky auditivním (^sluchově vnímaným) médiím si přesto teh­dy získaly velkou popularitu jeho společenské satiry s auto­biografickým hrdinou, aktovky Audience a Vernisáž (obojí smz. 1975), polemika s kultem konvenčního a konformního ži­vota té doby. Pokusem o symbiózu absurdního dramatu a „vážné" čechovovské tragikomedie se stal inspirativní Horský hotel (exil 1977), typický příklad „knižního dramatu". Analogický úděl potkal většinu dramatických textů z pera zapovězených autorů. Určitou výjimkou se stala alespoň díla inscenovaná v rámci bytového divadla (zejména Bytového di­vadla Vlasty Chramostové), například Play Macbeth Pavla Kohouta (1978) nebo monodrama Dávno, dávno již tomu. Zpráva o pohřbívání v Čechách (1979) Františka Pavlíčka (1923), aktualizované podobenství na motivy ze života Boženy Němcové. Pro představení tohoto typu napsal Milan Uhde jiné monodrama Modrý anděl (smz. 1979), jež mělo pů­vodně podobu rozhlasové hry, pro rozhlas zprvu vzniklo i stěžejní autorovo dramatické dílo té doby - Velice tiché Ave z roku 1981 (smz. 1986). V šuplíku zůstalo i drama Josefa Topola (1936) Sbohem, Sokrate! (smz. 1977), parodická vý­pověď o marnosti lidského pitvoření, jakož i tehdejší hry Ivana Klímy a Karola Sidona nebo grotesky Pavla Landovského (1936), mj. Sanitární noc (smz. 1977).

 

oficiální – poznamenáno ”normalizací”

hodnotnější hry – Oldřich Daněk (1927) – např. Válka vypukne po přestávce (ústřední postava herce, otázka umělcovy morálky), Vévodkyně valdštejnských vojsk (drama o postojích lidí k válce, retrospektiva Valdštejnova osudu), Zpráva o chirurgii města n. (o etice lékařovy práce) 

Karel Steigerwald (1945), např. Neapolská choroba (hra s prvky grotesky a absurdního divadla, tragikomedie o nebezpečí totality) 

 

Jiří Hubač  * 27. 8. 1929

v      český spisovatel a dramatik; 1961 – 74 dramaturg Československé televize, od roku 1974 ve svobodném povolání; autor divadelních a televizních her

v      z díla:

Ø       televizní hry Zítra a pozítří, Raport, Lístek do památníku, Ikarův pád, Nezralé maliny, Tažní ptáci, Hřbitov pro cizince

Ø       televizní dramatizace Královská hra, Vyhnanství

Ø       televizní seriály Útěk ze zlaté země, Dobrá voda, Sanitka

Ø       divadlení hry Král Krysa (podle J. Clavella), Komu zvoní hrana (podle E. Hemingwaye), Stará dobrá kapela, Generálka, Modrý pavilón

v      Stará dobrá kapela (televizní inscenace Nezralé maliny – o setkání dávných kamarádů, hledání cesty k sobě, zklamání z nesplněných ideálů), Ikarův pád aj.

 

Daniela Fischerová  * 13. 2. 1948

v      česká dramatička, prozaička a básnířka; po studiích dramaturgie a scenáristiky na FAMU krátce působila ve scenáristickém oddělení Filmového studia Barrandov, v letech 1973 – 74 byla redaktorkou nakladatelství Orbis

v      její první hra Hodina mezi psem a vlkem (premiéra 1979) rozvíjí téma fiktivního procesu s F. Villonem

v      poté následoval zákaz uvádění jejích her, až 1986 měl premiéru pohádkový příběh Princezna T. a 1987 krysařovská legenda Báj

v      od pol. 70. let se věnovala básnické a prozaické tvorbě pro děti a mládež, např. Kouzelník Žito (1973), O rezaté veverce (1982), Hvězdy a osudy (1993), Lenka a Nelka neboli AHA (1994)

v      připravila spolu s dalšími autory učebnici Občanská výchova pro 6. – 9. ročník základních škol 1, 2 (1993, 1994), uspořádala a vydala spolu s dalšími sborník ke kongresu PEN–klubu Čeští spisovatelé o toleranci (1994)

v      uplatnila se jako autorka scénářů krátkých, animovaných a především celovečerních filmů Neúplné zatmění, 1982; Vlčí bouda, 1986 a rozhlasových her Čeho se bojí mistr, 1978, nastudováno 1990; Velká vteřina, 1992; Andělský smích, 1994 

vliv Československé televize v oblasti dramatické tvorby – množství seriálů – nejúspěšnější tvůrce  

 

Jaroslav Dietl * 22. 5. 1929, † 29. 6. 1985

v      český scenárista a dramatik Nepokojné hody svaté Kateřiny, Senohrabské grácie, Nehoda

v      autor scénářů k filmům Nejlepší ženská mého života, Ženu ani květinou neuhodíš, Ďábelské líbánky, Causa králík, Tchán

v      a televizních seriálů Tři chlapi v chalupě, Eliška a její rod, Píseň pro Rudolfa III., Dispečer a kapela, Nejmladší z rodu Hamrů, Muž na radnici, Žena za pultem, Nemocnice na kraji města, Inženýrská odysea, Okres na severu, Synové a dcery Jakuba skláře, Malý pitaval z velkého města

nová divadla malých forem, neprofesionální divadla, např. Studio Ypsilon, HA-divadlo, Divadlo Na provázku, Divadlo Járy Cimrmana, Divadlo Na okraji, Sklep; dřívější Semafor, Činoherní klub, Reduta

      autorské osobnosti: Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, Bolek Polívka, Miroslav Horníček, Jiří Suchý, Miroslav Šimek, Jiří Krampol, Ivan Vyskočil aj. 

 

samizdatové – většina her zůstala v čtené podobě nebo inscenována v zahraničí; domácí divadlo Vlasty Chramostové, soukromé inscenace na Havlově Hrádečku;

      autoři: Pavel Kohout, Václav Havel, Josef Topol, Ivan Klíma, Milan Uhde, Karol Sidon, Pavel Landovský, Milan Kundera